Ještě v osmdesátých letech minulého století lákal mírný svah pod Apollónovým chrámem stojícím na půli cesty mezi Lednicí a Břeclaví ke koupání tisíce lidí. Kromě lenošení na prosluněné voňavé louce si rekreanti bosí užívali procházky po pláži vysypané velmi jemným pískem.

Možná právě tehdy zlidověla pověst, podle níž se lichtenštejnská knížata, která jeden z nejkrásnějších saletů v Lednicko-valtickém areálu nechala vystavět, postarala o dovoz mořského písku na přilehlou pláž.

Redakce Deníku zjišťovala nejen to, zda je tahle pověst postavená na pravdivých základech, ale také třeba to, jaké další povídačky se o lichtenštejnských stavbách mezi lidmi tradují.

Břeclavští slavnostně otevřeli zrekonstruovanou židovskou obřadní síň.
Dubová vrata židovské obřadní síně v Břeclavi se po rekonstrukci otevřela

„Také jsem si od mnohých lidí z Lednice tenhle příběh vyslechl. Hodně mě to překvapilo. Podle dobových fotografií tady dříve nebývaly schody, byla tu jen hráz. Písek zde ale historicky býval. Říká se, že ho sem Lichtenštejni nechali přivést od moře vlaky. A místní sedláci že ho pod Apollónův chrám převáželi,“ vyprávěl Břeclavan Ludvík Ševčík, zakladatel Nadačního fondu Apollo a jeden z nadšenců obnovujících okolí vzácné klasicistní stavby.

I on je zvědavý, jak to tehdy vlastně doopravdy bylo. „Písemná zpráva o tom žádná není, je to ústní tradice. Taky jsem ji slyšela z mnoha stran, ale jakkoli ji potvrdit nemohu. Písek tam býval odnepaměti, zřejmě opravdu ještě od dob Lichtenštejnů, ale jestli ho přivezli od moře, o tom bych silně pochybovala. Vždyť ve Valticích měli velkou pískovnu,“ zareagovala kastelánka nedalekého lednického zámku Ivana Holásková.

Po deseti letech pálavského borytobraní už není skoro co vytrhávat
Ochránci přírody slaví úspěch. Boryt na Děvíně je téměř zlikvidovaný

Lichtenštejni obrátili každý zlaťák 

Podobný názor jako ona má i valtický historik Daniel Lyčka, který se zabývá především obdobím panování knížete Jana I. Josefa z Lichtenštejna. „Upřímně, tohle jsem ještě nikdy neslyšel, ale je to nesmysl. Když se Apollónův chrám stavěl, žádná pláž tehdy v plánu nebyla. To je až sekundární,“ tvrdí Lyčka.

Připomněl, že Lichtenštejni byli knížecím rodem spíše šetřivým. „Lichtenštejn byl spořivý. Na co by si vozil písek od moře, když je ho kolem Valtic dost. Tohle jsou opravdu jen legendy,“ podotkl historik.

Apollónův chrám mezi Lednicí a Břeclaví.Apollónův chrám mezi Lednicí a Břeclaví.Zdroj: Deník/Iva HaghoferTotéž si myslí i Richard Svoboda, kastelán zámku ve Valticích. „Považuji to za velkou pitomost, protože Lichtenštejni obrátili každý zlaťák několikrát dokola. Rodina uměla vždy zacházet s penězi a tohle by určitě neudělala. Nic o tom ale nevím, takže to nemohu říci objektivně,“ zdůraznil.

Lyčka zmínil, že Lichtenštejni byli už ve své době velmi pokrokoví. Cizí jim nebyla ani recyklace stavebního materiálu. „Zářným příkladem je třeba Katzelsdorfský zámeček, který byl stavěný dnes téměř z odpadního materiálu. A nejinak tomu bylo i u dalších saletů v Lednicko-valtickém areálu,“ poznamenal.

Několik bloků skutečně pochází z antické stavby

Jako příklad uvedl další pověst, která se však váže k nedalekému lednickému zámeckému parku. Týká se akvaduktu postaveného v římském stylu, který měl sloužit i jako umělý vodopád, a jehož autorem je dvorní lichtenštejnský stavitel Joseph Hardtmuth.

„Tvrdilo se, že je akvadukt postavený z kvádrů z Říma. Ale není tomu tak. Výzkumem jsme zjistili, že se na jeho vznik použil materiál ze starého zámku,“ vyvrátil další z povídaček valtický historik.

Sochy Lukáše Rittsteina na okraji Pouzdřanské stepi s výhledem na Pálavu.
Ozdoba vinic v Pouzdřanech. Podívejte se na sochy, ve kterých se dá sedět

Podle Holáskové však tenhle příběh, který se mezi lidmi traduje, zase tak lichým není. „Několik bloků, které byly na stavbu akvaduktu použité, skutečně pochází z nějaké antické stavby. Zda přímo z Říma, to se říci nedá. Ovšem datace je doopravdy z období antiky,“ překvapila kastelánka.

Bloky pocházejí pravděpodobně z objektu, který se vlivem zubu času rozpadl. „Lichtenštejni byli totiž šetřiví. A využívali znova vše, co už nesloužilo svému původnímu účelu. V dnešní době by se řeklo, že recyklovali. Byli to geniální ekonomové a hospodáři,“ usmála se Holásková.