„Jsem tady zřejmě jediná žena, která vlastní takové auto," zamýšlí se milovnice aut a členka břeclavského Tuning Clubu, který sobotní akci v Popicích pořádal.

Rychlá kola lákají Hrnčářovou už od dětství. „O tuning jsem se začala zajímat asi v šestnácti. Ale neměla jsem ještě řidičák. Zato můj manžel, tehdy přítel, ano, tak jsem ho dostala do tuningového klubu a jezdila na srazy s ním," vypráví žena.

Poté, co získala řidičský průkaz, rozhodla se koupit si první auto. „Přestože mým vysněným autem je starý volkswagen brouk v růžové barvě, pořídila jsem si ford fiestu ročník 1997. Moc se mi ale ze začátku nelíbilo, protože mi připadalo takové smutné," přiznává.

Auto proto prošlo řadou úprav. Zásadním vylepšením byla změna původní barvy. „Broučka sice nemám, ale růžové auto ano," pochvaluje si třiadvacetiletá tunigářka.

Podle ní ji kolegové z řad mužů přijali mezi sebe bez problémů. „Jsou rádi, že se o tuning zajímají i ženy. Co však kritizují, je barva mého auta," směje se.

Úpravy na autě si dělá sama nebo s pomocí manžela a kamarádů. „Díly si musím samozřejmě kupovat," tvrdí s tím, že inspiraci hledá na internetu nebo na tuningových akcích.

Kromě barvy přeměnila Hrnčářová i interiér auta. Ten je nyní celý zahalený béžovou chlupatinou. A další vylepšení ford ještě čekají. Tuning přitom není levnou záležitostí. Je to hodně náročný koníček, a to jak časově, tak peněžně. Když to má ale člověk rád, tak není co řešit," tvrdí.

Třiadvacetiletá Adéla na rozdíl od některých majitelů „vytuněných" aut využívá růžového forda i pro běžné ježdění. Ne každé z upravených aut je totiž pojízdné. „Někteří lidé odstraní motor a nechají tam jen základ. V tom případě to pak musí vozit na podobné srazy na valníku," popisuje.