Rukou mu potřásla a vše nejlepší popřála řada přátel, osobností a muzikantů. „Působil jsem ve velkém množství kapel a cimbálek. Na oslavě mi hrála třeba Gloria nebo Grajcar. Vynikající košt vína mi připravil světový vinař Josef Valihrach. A sám jsem si také zazpíval," říká lidový bavič v rozhovoru pro Břeclavský deník.

Tvrdí, že na nezájem rádií, televize a pořadatelů kulturních akcí si stěžovat nemůže. Naopak. A i proto zřejmě chybí například nové cédéčko, kterým by Uher oslavy jubilea doplnil. „Natáčel jsem cédéčka a devédečka pro televizi a na vlastní projekt už nezbyl čas," vypráví muž, jehož lidé znají hlavně s úsměvem ve tváři.

Komediantem chtěl být už jako malý. Poznal však, že cesta je to trnitá. Náročné je pro něj zejména dlouhé cestování. „Přesto když se ohlédnu, myslím si, že by mi leckdo mohl v dobrém závidět. Projel jsem velký kus světa. Déle než dvacet let jsem strávil s Moravankou a daří se mi také v sólové kariéře. I v dnešní kruté době mám zaplať Bůh pořád dost práce," klepe Uher pomyslně na dřevo.

Budoucnost příliš neplánuje. Jak říká, čeká, co přinese čas. Nehodlá se za ničím honit a nikomu nic dokazovat. „Na začátku kariéry jsem o sobě musel všechny přesvědčovat. Dnes už je to jiné, což je fajn a vážím si toho. Léta, která mi osud ještě nadělí, se vynasnažím smysluplně využít," míní Lanžhotčan.

Radost a salvy smíchu rozdává s elegancí sobě vlastní. Co dělá radost jemu? „Je to hlavně rodina a náš labrador, jsem velký pejskař. Doma si dobíjím baterky. Čím jsem starší, tím více si rodinného zázemí vážím. Je to jiné, než když mi bylo třicet. Nyní se domů navracím s velkým nadšením," uzavírá Uher.

V kariéře se podílel na vydání více než deseti cédéček a pěti dévédéček. Akce provází slovem a písní, hraje také na několik hudebních nástrojů.