Dříve zajíždělo do Podivína auto s jedním strážníkem. Nyní už jsou v dodávce dva. V třítisícovém městě tráví ve všední dny čtyři hodiny. Kromě běžné práce na jejich bedrech leží i dohled nad děním ve městě. Především v lokalitách, kde se zdržují místní squateři, lidé bez domova a ti, jejichž nejbližším přítelem jsou alkohol nebo drogy.
Jedním z takových míst je prostranství mezi trafikou, květinářstvím a samoobsluhou. „Chlapi, pomozte mi, vždyť mně je hrozně špatně. Nesvezete mě někam?“ přemlouvá městské policisty jeden z mužů, kterého právě strážníci upozornili na porušování obecně závazné vyhlášky o zákazu popíjení alkoholu na vybraných místech ve městě.
Oba strážníci muže, který je značně opilý, trpělivě poslouchají. „Až vystřízlivíte, zavolejte si do toho zařízení. Nemáte telefon? On vám určitě někdo z kamarádů půjčí. Ale teď nemá cenu tam volat, počkejte, až se z toho vyspíte,“ radí muži strážník Lukáš Petera.
Místní postavičky, kterých je zhruba na prstech dvou rukou, už za více než rok a půl, co do Podivína zajíždí, moc dobře zná. „A můžeme si tykat? Já jsem Peťa,“ vyzývá s nataženou pravicí muž.
Strážník Petera jen neochotně přijímá. „Je důležité s nimi dobře vycházet, nejsme nepřátelé. Na druhou stranu je nutné si je nepřipustit k tělu, snadno by s člověkem začali manipulovat,“ vysvětluje muž zákona.
Říká, že s lidmi, na které Podivínští nahlížejí s obavami, většinou zásadnější problémy nemá. „Jsou mírní, jen někteří, když se napijí, umějí být ostřejší. Je proto nutné s nimi rázněji mluvit. Dost často mají vztek na systém a potažmo i na uniformy. Ale neberu to osobně, to ani nejde. Vím, že nejsou naštvaní na mě jako na člověka, ale jako na strážníka, tedy někoho, kdo pro ně představuje systém,“ přibližuje Petera.
Muži nasedají do dodávky. Další zastávkou je okolí ubytovny v areálu bývalého Tylexu a také zemědělského areálu v ulici Za Drahou, kde se v místech paletárny nachází vybydlený dům. Ten obsadila asi desítka squaterů, mezi nimiž jsou i dvě ženy. „Je někdo doma? Jste v pohodě?“ klepou strážníci na dveře polorozbořeného obydlí.
Chvíli uvnitř diskutují se squatery. Venku jsou za pár minut. „Je tady klid. Akorát si člověk musí dávat pozor, kam šlape a na co sahá. S těmito lidmi je to takový nekončící boj. Není jim moc jak pomoci. O práci nestojí, nebo lámou rukama a říkají, že to nejde,“ krčí rameny strážník.
play_fill
Bezradný je i podivínský starosta Martin Důbrava. „Vypadá to u nás pořád stejně nedobře, co více k tomu mám říct. Jedním problémem jsou lidé v ubytovně, druhým pak squateři v ulici Za Drahou. Pokud s tím však sami majitelé budov nebudou nic dělat, my nic nezmůžeme,“ zdůrazňuje starosta.
Deník o problémech v Podivíně informoval už loni v lednu. Tehdy se vedení města dohodlo s břeclavskými strážníky na navýšení počtu hodin z původních čtyřiadvaceti na nynějších sto šedesát měsíčně. Namísto jednoho strážníka teď do Podivína zajíždějí dva. „Je to tady příšerné. Ostuda pro město. Opilci se válí všude, jsou sprostí, nechutní, děti se jich bojí. Katastrofa,“ kroutí hlavou jedna z kolemjdoucích žen, která si nepřeje zveřejnit své jméno. Redakce ho však zná.
Největší přehled o situaci ve městě mají pracovníci břeclavského odboru sociálních věcí. „Aktuálně je zhruba pět lidí bez domova. Uchýlili se do budovy bývalého zemědělského družstva, kde je dnes paletárna. Další tři pak žijí ve vybydleném domě, jehož majitel zemřel,“ tlumočí mluvčí břeclavské radnice Ivana Solaříková.
Zmiňuje zároveň, že zrušením azylového domu v Břeclavi došlo k navýšení bezdomovectví. „Momentálně nemůžeme delegovat naše klienty ani do Hodonína, kam jsme je dosud umisťovali. Již nás upozornili na stop stav pro břeclavské klienty. Obdobně se vyvíjí i situace ve Znojmě,“ říká Solaříková.
Co se Podivína týče, nárůst menších deliktů zde strážníci opravu evidují. „Konkrétně jde o drobné krádeže a o porušování obecně závazné vyhlášky, tedy konzumaci alkoholu na veřejnosti. Především v místech, kde to vyhláška zakazuje, tedy na prostranství okolo obchodu, na náměstí, na lavičkách v parcích a u dětských hřišť nebo poblíž večerek,“ vyjmenovává šéf břeclavských strážníků Stanislav Hrdlička.
Městští policisté se zpravidla snaží delikty řešit domluvou. „Ovšem pokud se to opakuje u týchž lidí pořád dokola, přistupujeme k sankcím a represi. Když jde delikt do správního řízení, jde o odebrání věci, například té lahve alkoholu. Pokud jde o příkazní řízení, pak ukládáme pokutu,“ přibližuje Hrdlička.
Potíže v Podivíně podle něj nejsou ničím odlišné od těch, které v tuzemsku řeší i jiná města. „Problémy jsou ve všech obcích a městech na území celé republiky. Kde je vyšší koncentrace osob, tam je to více vidět. Řešení by existovalo, ovšem nikdo na něj neslyší. Mě osobně mrzí, že například v přestupkovém řízení nelze nařídit veřejně prospěšné práce. V rámci trestního práva to možné už je. Fešák dostal pokutu dva tisíce korun a neuhradil ji? No tak si ji odpracuje. Bylo by to řešení. Lidé ztratili základní pracovní návyky, proč jim je neobnovit? Aktuálně není nic, co by je nutilo chovat se jinak,“ podotýká šéf strážníků.
