Víte, že proslulá ochránkyně jihočeského rodu Rožmberků žila svůj nešťastný život na hradě v Mikulově? Nebo že její život popisují dodnes vzácně dochované dopisy? Podívejme se na její zajímavý životní příběh.Fiktivní portrét tzv. Bílé paní rožmberské ani pravděpodobný portrét Perchty z Rožmberka (správně Berta) na zámku Český Krumlov málo vypovídají o osudu této ženy. Narodila se roku 1429 a byla vychovávána na kultivovaném dvoře svého otce Oldřicha II. z Rožmberka na Krumlově. Ačkoliv pana Oldřicha známe jako všehoschopného politika a padělatele královských listin, jeho děti zřejmě vyrůstaly v láskyplném a kulturním prostředí.

V listopadu 1449 ji otec provdal za Jana V. z Liechtensteina, sídlícím na hradě Mikulov, který nechtěl vysoké věno, na které pan Oldřich po husitských válkách neměl. Pan Jan ale neměl dobrou povahu, měl spory se sousedy a občas dokonce přepadával na moravsko-rakouském pomezí kupce. Když se Oldřich II. opozdil s výplatou věna, postupně se k paní Perchtě začal on i jeho matka chovat zle. Měla často dokonce i hlad, trpěla ústrky.

Jeho špatné chování k ní se nezlepšilo ani po narození syna a dcery, ani díky desítkám prosebným dopisům, které posílala z Mikulova otci a bratrovi Jindřichovi (dochovalo se pětadvacet česky a patnáct německy psaných listů). Neúspěšně za ni intervenoval i král Jiří z Poděbrad. Syna Andrease si vzal hrubý pan Jan na výchovu a ten při tréninku souboje nešťastnou náhodou zbytečně zemřel. Dcera Alžběta se provdala a měla děti, ale později zemřela ve Vídni na mor. Když Jan V. v červenci 1473 umíral, paní Perchta mu jeho špatné chování neodpustila, a proto ji prý proklel slovy: „Nechť ani v hrobě nemáš klidu!“

Ona se pak starala o chudé a nemocné morem, ale nakazila se jím a druhého května 1476 ve Vídni zemřela. Nechtěla být pohřbena vedle nemilovaného manžela, ani v rožmberské hrobce, a proto byla pochována ve Vídni v klášteře U Skotů, kde kdysi nalezla azyl. Od té doby se stala dobrým duchem Rožmberků, oznamujícím budoucnost rodu. Když se zjevila s bílými rukavičkami nebo šatem, znamenalo to dobré pro rod (např. narození potomka), červené znamenaly požár a černé značily smrt.

PAVEL JUŘÍK. Autor je historik, který se zabývá významnými šlechtickými rody