„Historicky rybníky v Bořeticích tradici nemají. Existovaly zde asi před čtyřmi staletími, pak ale ustoupily zemědělské půdě,“ vysvětluje starosta Bořetic Václav Surman. Jak tvrdí, za vše může Napoleon. Ten totiž ve válce s Angličany zablokoval námořní cesty, kterými do Evropy putoval třtinový cukr. Vědátoři však vymysleli cukr řepný a zemědělská půda tak byla opět cennější. Rybníky se proto vypustily a jejich dna zemědělci znovu osázeli. Až do dneška.

„V místech vedle říčky Trkmakny je nepropustné podloží. Voda se tady vždycky držela. Dřív toho využívali zemědělci, kteří vodu z okolí odváděli různými kanálky a zavlažovali tak pole,“ vrací se Surman do minulosti. Když se ale tyto svody přestaly využívat a začaly se zanášet, vytvořilo se pod Kraví horou několik malých túní. K rybníku už stačil jen krok.

„Dotace jsme nepotřebovali,“ říká starosta, podle kterého Bořetickým nahrála náhoda. „V sousedním Kobylí zrovna získali dotaci na rekultivaci skládky. Na místo potřebovali navést několik desítek kubíků jílovité zeminy. A tu si vytěžili u nás,“ popisuje. Kobylští tak zároveň dali základ bořetického rybníku. Jáma, kterou vytěžili, je dnes už téměř plná vody. V minulém týdnu do ní Bořetičtí přivedli pramenitou vodu z říčky Trkmanky a změnili tak tůň na opravdový rybník.

„Dnešním dnem by do rybníka měla začít natékat voda,“ pyšní se bořetický starosta. „Necháme ji nastoupat do potřebné výše a pak teprve prokopeme i vývod, kudy se voda bude vracet zpět do Trkmanky,“ ukazuje názorně.
Do okolí rybníka a dalších přirozených tůní ještě obec vysadí stromy a upraví, to, co bagry rozryly. Pak už rybník bude sloužit rybářům. „Už dnes jsou tam asi čtyři metráky kaprů. A poměrně velkých,“ chlubí se Václav Surman, který má v plánu správu rybníka předat místnímu rybářskému svazu. Ve vodě se možná objeví i plavci. „Ovšem na vlastní nebezpečí,“ upozorňuje starosta.