Malá vesnička, která leží poblíž Klobouk u Brna, má kraslici i ve znaku. A desítky borkovanských žen vejce takřka celoročně vyfoukávají, barví a následně do skořápek vyškrabávají různé ornamenty. Nádherné kraslice pak posílají do světa. Jako třeba osmaosmdesátiletá Marie Nádeníčková.

„Dřív jsem i hodně cestovala. V roce 1972 jsem poprvé navštívila Dánsko. Vycestovat s kraslicemi do ciziny mi umožnilo tehdejší ministerstvo kultury,“ líčí sympatická stařenka.

Velikonoční kraslice, které vyrobila, si od ní objednal třeba i Kanaďan pocházející z Valašska. „Byl tady i jeden z Dallasu,“ říká stařenka, jako by to byla naprosto běžná věc.

Posledních několik let už Marie Nádeníčková do ciziny necestuje. Znemožnila jí to zlomená noha a samozřejmě i přibývající léta. S kraslicemi však stále obchoduje.

V její domácí sbírce jsou i rarity, například obří pštrosí vejce. Ty ale nejsou určeny na vývoz do Prahy, kde se kraslice prodávají. „Ty mám schované pro své děti, vnuky a pravnučky,“ ukázala na obří kraslice.

Na otázku, kolik velikonočních kraslic letos vyrobila, nezná odpověď. „Nepočítám je, ale jsou jich desítky,“ říká stařenka.

Zatímco doba pro vyškrabání slepičího vejce je v jejím případě od třiceti minut do jedné hodiny, pštrosí vejce zabere mnohem více času. „Nemůžu to dělat pořád. Zkuste si, jak je ten škrabák těžký. Musím to navíc dělat silou. To není, jak psát tužkou,“ podávala s úsměvem speciálně vysoustružený kus oceli. Naštěstí se jí stane jen málokdy, že jí kraslice při vyškrabávání praskne.

V posledních letech ji, i další malérečky, tíží stále se zvyšující ceny speciálních barev, drahá jsou i samotná vajíčka. Pro kýžený efekt po nabarvení a vyškrabávání speciálním nástrojem totiž nelze použit klasická, potřeba jsou ta s bílou skořápkou.