Řeč je o Stezce bosou nohou, která letos vznikla u Valtic kousek za rakouskými hranicemi. Je dlouhá téměř pět kilometrů, na vlastní kůži si ji vyzkouším s kamarádkou Karolínou z Břeclavi.

Je pod mrakem, deset hodin dopoledne. Studujeme mapu a začínáme u bodu sedm.

„Pojď na tu rozhlednu, když už jsme tady," hrne se Karolína k dřevěnému výhledu u sedmého stanoviště. Po pořízení fotografie s mapou a vesnicí v pozadí znovu studujeme plánek. „U desítky je nakreslený sud. Třeba tam bude hospoda," přemýšlím. Hodila by se, zrovna káplo.

Achtung, hranice

Podle Cipíska s tykadly na informační značce máme jít dolů. Sestupujeme tedy prachem. Po pěti minutách míjení hraničních kamenů a cedulí s nápisem Achtung! vidíme dřevěný mostek. Obě se povinně zouváme, ale Káji to trvá. Naboso kráčíme pět metrů. „To je vzrůšo tak akorát pro Pražáky," konstatuje Karolína.

Po další etapě ve větru a občasném dešti stavíme u obří skluzavky. Ještě že nás správci nenechají neuváženě sjet bez varování. Český překlad zní nesmyslně.

Vedle skluzavky vedou přírodní schody vyplněné šiškami a pilinami. Nastává čas na detail bosých nohou. „Boty dolů," zavelím. Karolína sundává pravou blátivou botasku a… „Tady něco smrdí," řekne tajemně.

Radši zamíříme k sudu, který je na obrázku u stanoviště deset. Hospoda to není. Spíš to vypadá jak nora pro hobity. Oválný hnědý sud s červenou střechou skutečně připomíná příbytky vymyšlených postav z filmů a knih. Ani po hodině chůze jsme zatím nikoho nepotkaly. Stezka je naše.

Poznej zvíře

Jedenáctka jako místo smyslů. Brodím se tunou hnoje, abych vyfotila velké zvíře s dlouhými světle hnědými chlupy. Rohy má jak věšáky. Ještě před třiceti vteřinami a dvaceti metry zpět Karolína hlásila, že se jedná o koně. Čím víc se přibližuji, tím víc je velká kráva nervóznější. Po třech stisknutích spouště foťáku startuje k plotu. Utíkám z hnoje, abych ji ještě víc nevydráždila.

Usadíme se pod přístřeškem s občerstvením. Nikdo tam není. Pročítáme jídelní lístek za oknem. Víno, pivo, chilly concarne, špagety. „Tady se o to asi fakt někdo stará," ukazuje nevěřícná Karolína na pečlivě vysázená rajčata.

Míjíme několik zastávek s nejasnými atrakcemi a šplháme do kopce. Reistna je úplně nahoře. Na trávníku před stavbou si očistíme boty od bláta a jiného materiálu. „Mamka mě bude milovat," pronese Karolína potom, co uvidí zablácené nohavice kalhot.

Při pohledu na opuštěný hraniční přechod, kde končí našich pět kilometrů, se shodneme: „Budova jak z hororu." A přecházíme zpět z Rakouska do Česka.