Dvanáct zápasů a jeden gól. O další zápisy jej připravily zlomená žebra těsně před startem sezony. I tak je to solidní bilance. Na brankáře. Lanžhotčan Jiří Bartoš se totiž rád stavěl k penaltám. V tomto ohledu jej ve druhé lize žádný jeho kolega ještě nepřekonal.

V legendární bronzové druholigové sezoně měl pětadvacetiletý brankář dva velmi zajímavé parťáky. O dvanáct let staršího Karla Stromšíka, a o čtyři roky mladšího nadějného hosta ze Slavie Radka Černého. „Karel přišel ještě ve třetí lize. V prvním zápase mi dělal náhradníka. To byla strašně velká motivace. Vždyť místo mě seděl chlap, co chytal na mistrovství světa," připomíná Bartoš svého zkušeného spoluhráče, který si největší zápasy kariéry připsal v roce 1982 ve Španělsku.

Pozdějšího reprezentanta Černého zase na poštorenský stadion přivedlo Bartošovo zranění. „V generálce na škváře jsem si zlomil tři žebra. Tak funkcionáři rychle přivedli Radka," připomíná pozdější brankářská opora Jihlavy.

Osudy těchto brankářů se měly ještě málem protnout jednou. „Černý měl jít do Mönchengladbachu a já byl hlavní favorit na jeho místo ve Slavii. Ale z jeho přestupu do Německa nakonec sešlo," zalituje Bartoš promarněné šance na přesun do Prahy.

Černý se stěhoval až později do Tottenhamu. Že se jednou dostane do Premier League, to jeho spoluhráč netušil. „Když nás Stromšík, tehdy už trenér brankářů srovnával, řekl, že jsme na podobné úrovni. Já jsem ale taky nedával jsem tréninku všechno, to přiznávám," povídá Bartoš, jemuž známí neřeknou jinak než přezdívkou Kaca.

Zatímco na tréninku to možná ze strany tehdejších Poštoranů nebylo stoprocentní, na hřišti se vydávali z posledního. A potom? „Už je to promlčené, takže to můžu říct. Když jsme vyhráli, slavili jsme třeba do úterý. Pak od středy nám začínal znovu fotbal. Tohle je v dnešní době nepředstavitelné," směje se při vzpomínce na „zlatá" devadesátá léta.

Pro Bartoše byly i ve znamení proměňování pokutových kopů. „Měl jsem opravdu dobrou levačku. Pravou nohu ale teda na opírání," přiznává autor jedenácti druholigových branek.

Vybavuje si ale i některé góly, které naopak dostal. „Třeba ten od Papouška z Dukly. Od střídaček," přiznává se k dávné fotbalové potupě.