Konkrétně Rosely pestré nádherné a – podle jednoho australského spisovatele vymřelé – Rosely žlutolící bledé poddruh Psanthogenys.

„Kamarád mě upozornil na vynikající knížku jednoho australského odborníka, která vyšla i v češtině. Při listování jsem si všimnul, že Roselu žlutolící označil za v Evropě vymřelý druh. To je divné, já mám jeden pár na dvoře ve voliéře,“ směje se Blažej a dodává, že je těchto rosel sice málo, ale v celé Evropě by se určitě našlo minimálně deset párů.

K chovu papoušků se dostal víceméně náhodou. „Za socialismu u nás byli nedostupní amazoňani, arové a kakadu. Takový větší papoušek u nás stál tehdy deset tisíc korun,“ překvapuje majitel tesařské firmy. Jakmile se otevřely po revoluci hranice, vydal se s o dvacet let starším známým do Holandska. To aby si nakoupil papoušky, které mohl do té doby obdivovat jen na obrázcích.

Velká investice

„Přijeli jsme do prvního města, lámanou němčinou jsme ve zverimexu řekli, co chceme a prodavač nás poslal ke dvěma obchodnicím s papoušky,“ popisuje Blažej. Byl jako ve snu. „Tolik papoušků pohromadě jsem v životě neviděl,“ říká. V Holandsku získal kontakty na další chovatele, s nimiž udržuje přátelské vztahy dodnes.

„Amazoňanů, kakadu a ara papoušků jsem se po letech nabažil. Měl jsem jich hodně,“ uznává Blažej a přidává, že jako snad jediný v republice odchoval Kognu smaragdového. „Tihle ptáci sežerou všechno. Třeba i dřevěnou budku, když na to přijde,“ podotýká.

Do papoušků už vložil dost peněz. Jak říká, chová je pro zábavu, a proto mu peněz nikdy líto nebylo.

„Kdysi jsem měl, jako jeden z mála u nás, velmi drahý pár papoušků. Nikdo by mi neuvěřil, kolik stál. Byli to sameček se samičkou papouška chocholatého. Bohužel mi ale umřeli. Nerozuměl jsem tomu, jedli granátová jablka, květy z pampelišek, pomeranče a třeba i kiwi,“ vypočítává pamlsky Blažej.

Po neblahé zkušenosti se vrátil, jak tvrdí, ke staré dobré Austrálii a k roselám.

Aktivní po viagře

Směsi, kterými dnes tyto svoje miláčky krmí, si nechává dovážet speciálně namíchané až z Holandska. „Přivoňte si, ucítíte směs čokolády nebo pudinku. Zvláštní, ale ani jedno v tom není,“ usmívá se muž. Vůně čokolády není jedinou zajímavostí. Překvapil, když uvedl, že i pro papoušky existují léky na potenci. „Je to něco jako viagra. Jde o vitaminy na povzbuzení. Aby byli samečci aktivnější. Samičkám se dávají proto, aby se jejich vajíčka dala snáz oplodnit,“ vypráví chovatel z Břeclavi, který díky lásce k papouškům procestoval už pěkný kus světa.

A o čem sní muž, jehož péčí prošly stovky vzácných i těch běžně rozšířených papoušků? „Největším úspěchem by pro mě bylo, kdybych si mohl koupit Kakadu havraního. To je neskutečně obrovský, téměř půlmetrový pták s dlouhým rudým ocasem. Jen jeho cena je malinko zarážející. Stojí kolem dvaceti tisíc euro,“ šokuje Blažej a dodává, že si papoušky podle vzhledu nevybírá. Musejí ho jednoduše něčím zaujmout.

Snad si v budoucnu, jak doufá, najde také více času a vydá knížku, kterou má už dlouho rozepsanou. Na rozdíl od Australana o papoušcích buď žijících či skutečně vymřelých.