Pobočka občanského sdružení IQ Roma servis v Břeclavi chce přispět ke zlepšení vztahů majority s romskou menšinou letním programem pro děti. Slibuje si od toho větší sblížení obou skupin ve městě i zklidnění v tamních ulicích. Někteří však mluví o dalších nutnostech.

„Lidé si často stěžují na hluk ve vnitroblocích obytných domů, například v Riegrově ulici. Tato takzvaně romská lokalita je hlučná zejména kvůli počtu dětí, které v ní bydlí. To je bezpochyby pravda. Pravda je ovšem také to, že děti do ulic vyhání pěkné počasí, protože si chtějí hrát," vysvětlovala Alena Gronzíková z IQ Roma servisu.

Rodiče podle ní na děti mnohdy nestačí. Do daných míst tak už třetím rokem v době prázdnin míří vyškolení pedagogové, aby se s romskými dětmi seznámili, zabavili je a něco je naučili.

Od pondělí do čtvrtka jim vždy na pár hodin připraví sportovní a společenské hry, rukodělné a výtvarné dílny, tréninky tvořivého myšlení a přiučí je týmové spolupráci.

„Děti, které by jinak jen běhaly po ulici nebo nečinně naslouchaly rozhovorům dospělých, mají možnost něco zažít, naučit se a získat přitom dovednosti i nové kamarády. To je hlavním smyslem těchto letních aktivit. Chceme spojovat děti romského a neromského původu tak, aby mezi nimi vznikaly nové a živé vztahy," zdůraznila Gronzíková, že jsou na letních programech vítaní všichni.

Rasismus v květu?

Programy nabídnou třeba stolní hry, chůzi po laně, baseball, výtvarné vyžití či breakdance. „Dané aktivity vnímám bezesporu jako užitečné. Přesně zapadají do plánu na snížení napětí mezi menšinou a majoritou a předcházejí problémům, které jsme si tu loni osobně zažili," kvitoval myšlenku starosta Břeclavi Oldřich Ryšavý.

V Břeclavi Romové stále platí za téma, které vzbuzuje vášnivé diskuse. Lenka Darmovzalová, jež s romskými dětmi pracovala, však k věci přistupuje s nadhledem.

„Každá taková aktivita je krokem vpřed. Domnívám se ale, že jen tohle stačit určitě nebude. Podstatné je romské děti vzdělávat už od předškolního věku. Z vlastní praxe, kdy jsem pracovala v romské školce, si dobře pamatuji, jak jsme je učili vůbec rozeznat rozdíl mezi jednotlivými druhy ovoce a zeleniny nebo význam předložek jako nad či pod," vzpomínala osmadvacetiletá žena z Poštorné.

Kromě základních hygienických návyků, jež podle ní z domova děti neměly, narážely i na jazyková omezení. „Romské děti pak vstupují na základní školu se společenským znevýhodněním, jež se pak jen prohlubuje. Dalším problémem je pak rasismus oněch přizpůsobivých, jenž se u nás přenáší z rodičů přímo na děti. Ze zkušeností ze zahraničí musím říct, že u nás rasismus kvete, jen co je pravda," doplnila Darmovzalová.

Podle ní je také třeba vzdělávat romské rodiče. Řešení romské otázky totiž považuje za běh na dlouhou trať.