Čekání na svobodu za mřížemi přísně střežené věznice? Pro některé břeclavské vězně sci–fi. Pravidelně se totiž pohybují po městě, uklízejí ulice, chodí do zaměstnání, sportují nebo třeba zajdou do kostela. Někdy i úplně sami, bez doprovodu.

„S vybranými vězni máme skutečně aktivity mimo věznici. Podílí se například na úklidu ulic. Mnohdy obyvatelé ani nevědí, že před jejich domem uklízí odsouzený, protože jsou oblečení v civilním oděvu. Stejně jako náš zaměstnanec,“ uvedl ředitel břeclavské věznice Miroslav Vodák.

Odsouzení v rámci dobrovolné pracovní terapie pomáhají také udržovat nedaleký sportovní areál Lokomotivy, kde si rovněž čas od času zasportují. Další chodí v Břeclavi a okolí normálně do práce. „Firma si je ve věznici ráno převezme a odveze na pracoviště, kde jsou jenom pod jejím dohledem. Po skončení pracovní doby nám je pak zase dovezou zpět. Vybraní odsouzení ale na některá pracoviště dochází sami,“ prozradil Vodák. Jak dodal, břeclavská věznice má nyní smlouvu s asi pěti firmami. S kterými, to ovšem odmítl říct, protože nemá jejich souhlas.

„Že se někteří vězni pohybují volně po městě, z toho nejsem zrovna toho nadšený. Doufám, že vědí, co dělají. Moji školou povinní svěřenci občas chodí sami domů. Když je brzy šero a méně lidí v ulicích, mohlo by to být nebezpečné,“ neskrýval obavy například trenér Jaroslav Hýbner, který se v Břeclavi stará o stolnětenisové naděje.

Podle ředitele věznice může být klidný. „Vězni, kteří se pohybují venku, jsou speciálně vybraní jedinci z nejmírnějšího typu věznice, tedy s dohledem. Většinou bývají odsouzení za drobnou majetkovou trestnou činnost, dopravní nehody nebo jiné nedbalostní trestné činy. Tudíž není důvod se domnívat, že by byli pro obyvatele jakkoli nebezpeční,“ řekl Vodák. „Téměř každý týden propouštíme jednoho, dva vězně a mnozí z nich jsou horší. Sice se nedostali ven v průběhu výkonu trestu, ale až jim skončí, pustit je musíme,“ doplnil.

„S pracujícími vězni mám jen ty nejlepší zkušenosti. Před třemi lety jsem tady měla inženýra a Roma na malování kanceláře. A byla jsem s nimi velmi spokojená. Byli šikovní a milí, klidně jsem je nechala samotné. Dokonce jsem je pozvala i na zmrzlinu,“ pochvalovala si práci odsouzených předsedkyně okresního výboru Svazu tělesně postižených Bohuslava Kolínková.

Spokojenost vyjádřil také tajemník břeclavské radnice Dalibor Neděla. „Zkušenosti města s prací vězňů jsou vesměs dobré. Mám-li srovnat jejich pracovní morálku s lidmi, kteří pobírají sociální dávky, musím říct, že odsouzení jsou na tom lépe. Berou to jako vítanou možnost opustit zdi věznice a být v kontaktu s normálním životem,“ myslí si Neděla. Podle něj jsou občasné negativní reakce obyvatel dány spíše neinformovaností.

Stává se ovšem i to, že některý z vězňů využije příležitosti a do věznice se už nevrátí. „Nedá se to úplně vyloučit. Vzpomínám si na dva případy, jeden je minimálně dva a druhý už asi čtyři roky starý,“ přiznal Vodák.