Sedmačtyřicetiletý vyučený malíř natěrač Marián Paulovič je v částečném invalidním důchodu. Najít práci je pro něj kvůli tomu velmi obtížné. Loni poprvé využil možnosti veřejně prospěšných prací pro valtickou radnici. Vedení města s ním bylo spokojeno, a tak letos dostal šanci znovu. Nedělá jen v oboru, plní různé jiné úkoly a nestěžuje si. Zástupci města se nechali slyšet, že ho zřejmě za dobré výsledky zaměstnají natrvalo.

„Vyučil jsem se jako malíř natěrač, dělal jsem i číšníka a vlastně veškerá řemesla. Pak jsem ze zdravotních důvodů skoro dva roky marodil. Když se teď někde ptám na práci, a ukážu, že mám pracovní omezení, vždycky řeknou: Dáme vám vědět. V tu chvíli vím, že se neozvou,“ popsal svůj úděl Paulovič.

Pracovat chtěl. A tak když loni dostal poprvé šanci zapojit se do veřejně prospěšných prací pro město, využil příležitosti. „Jsem správce městského hřiště a pokud je potřeba, dělám veškeré práce, které mi zdraví dovolí,“ vysvětlil, jak široký má záběr.

„Pan Paulovič se loni osvědčil. Vyhlédli jsme si ho kvůli profesi, protože udržujeme městský bytový fond. Pomáhá s jeho opravou,“ řekl ředitel Správy majetku města Valtice a vedoucí technických služeb Jaromír Klíma. V případě další dobré zkušenosti chtějí Valtičtí Pauloviče zaměstnat natrvalo, čehož si muž v částečném invalidním důchodu velmi cení.

Sedmačtyřicetiletý pracant je dokladem toho, jak mohou veřejně prospěšné práce úspěšně fungovat. Podle ředitele břeclavského úřadu práce Lubomíra Marka je to důležitý nástroj pro boj s rostoucí nezaměstnaností, která je spjata s hospodářskou krizí. „Volných pracovních míst ubývá. Jsme na úrovni roku dva tisíce pět. Máme zhruba čtyři sta volných míst v celém okrese,“ poukázal Marko.

Břeclavský úřad práce letos s obcemi předjednal, že na veřejně prospěšné práce podpoří zhruba 217 míst. Zájem projevila převážná většina okresních měst a obcí.

Lidé, kteří se zapojí, nemusí výhradně uklízet v ulicích. „Nabádáme obce, aby eventuálně vzaly více žen, protože se to týká i pomocných prací v sociální oblasti, pomoci starým lidem či maminkám s dětmi. Je otázka, jak to kde uchopí,“ podotkl Marko.

Protože úřady práce počítají s tím, že v době krize má řada obcí problém s naplňováním rozpočtů, s čímž souvisí nižší daňová výtěžnost, je třeba pomocné práce řádně ohodnotit. „Na jednoho pracovníka jsme dali na měsíc třináct a půl tisíce korun. Je to dostatečně vysoká částka, aby byl v našich podmínkách docela slušně zaplacen, ale meze se nekladou. Pokud mají obce ve svém rozpočtu zdroje a jsou schopny podle výkonu práce připlatit, je to v jejich pravomoci,“ poznamenal ředitel břeclavského úřadu práce.

Přesto ne každý, kdo se do programu zapojí, chce opravdu pracovat. Najdou si uchazeči, kteří splní předpoklady pro zapojení se do veřejně prospěšných prací, a nakonec selžou. „Samozřejmě jsou i lidé, kteří odpracovali tři týdny a pak dalších devětačtyřicet týdnů nedošli do práce. Takoví, kteří neustále marodí. Když nám úřad takového člověka pošle na doporučenku znovu, už ho nevybereme. Potřebujeme člověka, se kterým můžeme počítat, který udělá kus práce,“ vysvětlil Klíma.