Jakmile se vrátila do práce, Budulínek přestal fungovat. Neutuchající zájem maminek a tatínků a druhé těhotenství ji však vedlo k jeho opětovnému otevření. V budově centra volného času při tamní základní škole se na obnovené premiéře sešly rodiče se svými ratolestmi v pondělí.

„Naším hlavním cílem je snaha o začlenění malých dětí do kolektivu, rozvíjejí jejich motoriky, udržení pozornosti, ale také hraní a odpočinek. Děti mají v prostorách klubu plné krabice hraček, poznají se mezi sebou, a především se také naučí o hračky dělit s ostatními, což je hodně důležité. No a maminky si během toho, co se jejich ratolesti učí básničky, popovídají, vymění recepty a trošku oddechnou,“ usmívá se maminka čtyřleté dcerky s tím, že klub se zaměřuje také na výtvarnou tvořivost nejmenších.

„Hodně se věnujeme práci s ručičkama. Jde o to, aby se děti naučily soustředit. V jejich věku to není nadlouho, ale pár minut stačí. Potom je zase necháme, aby si pěkně hrály a odreagovaly se,“ říká Kašpárková, čemu v klubu, který je otevřený všem maminkám každé pondělí od devíti do jedenácti hodin dopoledne, přikládá pozornost.

Na nedostatek prostor si podle svých slov vůbec nemůže stěžovat. „Moje sestra vede centrum volného času. Právě s ní jsem se před lety na založení Budulínka domlouvala. Máme k dispozici místnost plnou zrcadel, kde se děti vidí. Nechybí v ní ani sociální zařízení a přístup je z ní do pracovny pro výtvarnou činnost,“ vyjmenovává sympatická žena a současně také vysvětluje, jak vlastně název klubu vznikl.

„Budulínek je oblíbenou dětskou pohádkovou postavičkou. Zamilovala si jej i moje dcerka. Volba byla tedy jednoduchá,“ prozrazuje, jak na pojmenování klubu přišla, Kašpárková.

Dveře Budulínka jsou podle jejích slov otevřené všem maminkám a tatínkům. „Nejsme tady striktně jen pro ty velkopavlovické. Budeme rádi, když přijedou i maminky z okolí. Před pár lety k nám dojížděli například z Hustopečí,“ láká Velkopavlovičanka s tím, že není třeba mít strach.