„Lidé si mohou začíst do dobových dokumentů, které sepsali například velkoněmčičtí učitelé, nebo si prohlédnout královské výnosy. Ať už o udělení hrdelního práva markrabětem a budoucím císařem Karlem IV., nebo o povýšení Velkých Němčic na městečko," přibližuje autor výstavy František Válka.

Historie se rodákovi z Velkých Němčic stala celoživotním koníčkem. „Přestože jsem historii neměl možnost studovat, získal jsem přehled především díky četbě. Čtyřicet let jsem se také věnoval filatelii, která dá člověku neuvěřitelný obzor," svěřuje se sedmasedmdesátiletý nadšenec.

Jeho otec chtěl, aby se stal sedlákem. Pohnutá doba mu však předurčila jiný osud. „Školu jsem dokončil v jednapadesátém roce. Byly to zlé časy. Musel jsem rok povinně studovat zemědělskou školu, protože otec se bránil vytvoření kolchozu. Jiné studium už mi nebylo povoleno," vypráví Válka.

Po vojně se oženil a začal se intenzivně vzdělávat sám. Své poznatky zúročil hlavně jako kronikář Velkých Němčic. „Je to taková žebrácká práce. Oslovoval jsem místní rodiny s žádostí o pomoc. Nakonec se mi podařilo nashromáždit čtyři tisíce fotografií a dokumentů," vypočítává.

Válka se podílel také na vydání monografie o Velkých Němčicích. „Nechali mi nejtěžší část. A to dobu od sametové revoluce po současnost," poznamenává.

Několik let byl také redaktorem velkoněmčického zpravodaje a stále je členem Historického klubu Hustopečska. Do pamětní knihy Velkých Němčic zapisoval události deset let. „S přibývajícím věkem začala být práce náročná, tak jsem místo kronikáře přenechal Heleně Rýlichové," prozrazuje amatérský historik.

Nová kronikářka pomohla Válkovi výstavu v hustopečské knihovně uspořádat. „Je to naše společné dílo. Neumím totiž na počítači, takže například vytvořila popisky," přiznává důchodce.

Na sedmnácti panelech mají návštěvníci možnost do konce února vidět originály i fotokopie. „Dozví se třeba o historii hasičů nebo zámku. Na fotografiích jsou zachycené rodiny, všechny sakrální stavby nebo například období první světové války," popisuje Válka.

Jak dodává, již po prvním dnu, měla výstava dobré ohlasy. „Myslím si, že se opravdu podařila. Ale uvidíme, co se objeví v návštěvní knize, kterou jsem tam umístil," usmívá se historik.

Hustopečská výstava je už jeho sedmnáctá „Ale poslední. Už je mi přece jen hodně let," krčí rameny.