Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?

K vinaření mě vedl otec, ale hlavně můj tchán. Začali jsme podnikání ve vinařství v malém sklepě bez vlastního vinohradu, ale vypracovali jsme se. V roce 2004 jsme založili společnost a vysadili vlastní vinohrad. Od roku 2006 máme celou výrobnu ve Strachotíně.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Základem je pečlivost, důslednost a šetrnost při zpracování kvalitních hroznů, dodržování technologických postupů a hodiny tvrdé práce. Kořením vína jsou pak klimatické podmínky, které jsou každý rok jiné.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Vždy se snažím vyrábět víno podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nenechávám nic náhodě. Používám jen moravské hrozny a snažím se vybírat jen ty nejlepší.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

Víno samozřejmě piji každý den, ale jen degustativně. Kdybych to měl zprůměrovat, tak by to vyšlo asi na dvě deci.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Nejkrásnější chvíle zažívám vždy, když vidím spokojený úsměv lidí, kteří mé víno pijí. Nejhorší chvíle zažívám, když vidím ve zprávách o počasí jarní mrazíky, či bouřky s krupobitím. Vidět hejno špačků nad svým vinohradem není také nic příjemného.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Mezi nejlepší ocenění můžu s klidným svědomím zařadit okamžiky, když mě někdo poplácá po rameni a řekne, že lepší víno nikdy nepil.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

Jsem zastáncem kombinace těchto možností. Tradiční odrůdy zpracované moderními metodami jsou zárukou výroby dobrého vína, které může oslovit všechny zákazníky.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Vážím si každého vinaře, který se zasvětil výrobě vína a zná tvrdou dřinu a odříkání. Být vinařem není v dnešní době nic lehkého, když už se vám podaří přejít přes všechny přírodní překážky a vyrobíte víno, tak je tu státní byrokracie. A když už překonáte i ji, tak na vás čeká spousta konkurentů a málo zákazníků.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Na budoucnost samozřejmě myslím. Doufám, že někdo z mé rodiny se chopí hodnot, které teď buduji, a bude pokračovat. Byla by škoda ta léta práce jen tak zahodit.