Prodat historický městský dům i s romskými nájemníky chce vedení břeclavské radnice už na pátečním zasedání zastupitelstva. Podle občanského sdružení Otevřená společnost je to ale nesmysl. „Pokud k prodeji dojde, můžeme se obávat prohloubení problémů se sociálně vyloučenými Romy v Břeclavi,“ myslí si sociolog Štěpán Ripka, který se romskou problematikou Břeclavi zabývá.

Město chtělo dům i s nájemníky prodat již od roku 2005. Tenkrát se o nemovitost zajímala společnost Finance International, která chtěla v nebytových prostorách domu zřídit směnárnu. „Smlouva již byla podepsána, společnost však za dům nezaplatila, a tak se obchod neuskutečnil. Zastupitelstvo však na prodeji trvá,“ sdělil Ripka.

Podle tajemníka břeclavské radnice město bývalou občanskou záložnu, kdysi výstavný dům, prodává již několik let. „To svědčí o tom, že zájem o něj není nikterak valný. Neprodáváme jej proto, že nemáme na obnovu krásných fresek na fasádě tohoto domu, jak tvrdí pan Ripka, jen po novém majiteli chceme, a dáváme to do podmínek smlouvy, aby je zachoval a opravil,“ upřesnil Neděla.

Podle sociologa Štěpána Ripky s sebou však takové řešení nese obrovské sociální riziko. „Před pěti lety město prodalo stejným způsobem dům na ulici sady 28. října. Žilo tam šest romských a čtyři neromské rodiny. Z původních obyvatel tam zůstala pouze jediná domácnost. Té manželé Kučerovi, noví majitelé, byt prodali za pořizovací cenu celého domu,“ řekl rozhořčeně Ripka.

Ostatní rodiny podle něj nyní žijí v bídných podmínkách. Jedna sedmičlenná dokonce obývá jednopokojový byt. „Další početná rodina, která si koupila domek mimo Břeclav, každodenně do města cestuje a většinu času tam tráví u příbuzných v malém bytě. Prodej jednoznačně vedl k dalšímu přeplňování romských domácností,“ je přesvědčený sociolog.

Podle něj však existuje daleko lepší řešení, jak může město dům opravit bez nákladů, a přesto neztratit vlastnické právo. „Dům by zůstal v majetku města, jeho správcem by se však stal některý neziskový subjekt. Ten by podal žádost o investiční podporu na rekonstrukci domu a vedl jej jako sociální bydlení. Na opravách by se podíleli samotní nájemníci, kteří by tak získali k nemovitosti lepší vztah. Opravu by tak neplatilo ze svého rozpočtu město, ale byla by hrazena z grantových prostředků,“ nabádal Ripka.

Jak ale tajemník břeclavské radnice namítl, je na místě otázka, kdo by si pak nebytové prostory v „romském“ domě pro podnikání pronajal. „Nabídky realitních kanceláří nebytovými prostorami doslova překypují. A pokud bychom nebytové prostory přebudovali na bytové, tak je asi stěží obsadíme jinými než romskými nájemníky, protože majorita zkrátka, a to je fakt, s Romy bydlení příliš sdílet nechce,“ uvedl Neděla.

„Pakliže by v opravených bytech, bydleli jen a pouze Romové, dopustíme se přesně toho, proti čemu Otevřená společnost brojí – tedy vytváření sociálně vyloučeného bydlení, které bude mít časem charakter ghetta,“ dodal tajemník.

Nesouhlasí také se slovy sociologa Otevřené společnosti Štěpána Ripky, že prodejem domu do soukromých rukou nastane situace, kdy se Romové budou sestěhovávat ještě více do jedné domácnosti. „I bez hlubší analýzy lze tvrdit, že počet členů v romské domácnosti v Břeclavi není ovlivněn prodejem jednoho domu, ale zkrátka přirozeností romského etnika, které preferuje početnější domácnost,“ doplnil Neděla.

Podle jeho slov je škoda, že Otevřená společnost, která má zřejmě pozitivní zkušenosti se získáváním peněz do opotřebovaných domů, které obývají sociálně vyloučení nájemníci, se o koupi domu nepřihlásila. A nepokusila se v Břeclavi o pilotní projekt, s jehož pomocí by se pak další města i samotná Břeclav poučila, jak na to.

Samotní obyvatelé domu na třídě 1. máje z prodeje rozhodně nadšení nejsou. „Slyšeli jsme, že v pátek nám chtějí prodat barák. Doufám, že to koupí někdo solidní, kdo nás tady nechá bydlet a jenom to tady opraví. Žije tu sedm rodin, tak nevím, kam by všichni šli. Docela se bojíme,“ neskrýval své rozhořčení jeden z obyvatel domu Lukáš Polák.