V poslední době se mu navíc stala vášní výroba bižuterie. A jak jinak než replik slovanských náušnic. O ty je navíc obrovský zájem, a to i mezi muzejníky.

„Ke šperkům mě přivedl otec. Sledoval jsem ho při rekonstrukcích archeologických nálezů, při výrobě replik, a tak jsem to časem začal zkoušet taky. A že je bižuterie slovanská, to je ze stejného důvodu. Vyrůstal jsem v prostředí slovanské archeologie, takže volba byla jasná,“ směje se třicetiletý Čáp, který se do pro muže netradičního řemesla pustil před několika lety.

Jak dodal, vyrábět šperky se stále učí. „Pořád přicházím na lepší a rychlejší způsoby, jak dosáhnout kýženého výsledku. Jestli je to těžké, je složité říct. Pro laika může být těžké i to, co beru jako banalitu. A věc, která je složitá, může laikům připadnout jako jednoduchá,“ netají se tím, že mnohdy i obyčejná náušnice zabere mnoho hodin namáhavé práce.

„Navíc jsou typy šperků, které jsou jednoduché a za pár desítek minut hotové, a jsou náušnice, jež zaberou i hodiny práce jenom na přípravách a další hodiny při kompletaci,“ dodává. Výroba slovanské bižuterie mu teď zabírá téměř veškerý volný čas. A podle svých slov jsou i dny, kdy vůbec nestíhá.

Zájem je podle Čápa nadmíru velký. „Zdá se, že se tento styl šperků opět vrací do módy jak mezi mladými, tak i staršími. Navíc mám i poptávku z mikulčického muzea,“ prozrazuje, že i mezi odborníky je o jeho práci docela velký zájem. Navíc do letošního roku vyráběl Čáp šperky jen „do šuplíku“ nebo pro své přátele.

„Na kurzy pro zájemce si zatím netroufám, jednak nevím, jak budu časově zaneprázdněný s výrobou, jednak to mám pouze jako koníček. A je taky pravda, že jsem zatím nezaznamenal zájem o pořádání kurzu, takže jsem nad tím nemusel nijak uvažovat,“ dodává.

Jestli se časem představí lidem na nějaké plánované akci, to zatím neví. „Možná jen nárazově na Pohansku nebo v Mikulčicích. Časem bych se rád ukázal na různých historicky zaměřených akcích. Ale to je budoucnost,“ svěřuje se s plány s výrobou šperků.