„Ne, ne platit nemusíte. Dnes vyjíždíme speciálně při příležitosti Dne železnice,“ upozorňuje zaměstnanec nádraží nervózně přešlapující dvojici mužů.

Ti svou šanci svést se na české drážní poměry poněkud futuristicky vyhlížející třívozovou soupravou málem promeškávají.

O pár okamžiků později se totiž ozývá zamplionu Břeclavským důvěrně známý hlas ženy, jež nemá sopozdilci slitování. „Prosím, ukončete nástup na první koleji. Vlak ze směru Břeclav – Lanžhot je připraven kodjezdu.“

Žlutozelený šíp, vjehož útrobách zbylo místa jen poskrovnu, ale zůstává stát. Avizovaná prohlídka kabiny strojvedoucího se stává pro nedočkavé caparty skutečností.

„Tady je přístrojová deska, tady zase ukazatel rychlosti,“ popisuje strojvedoucí Jan Mikeš skupince dětí ovládací panel zbrusu nového motorového vlaku.

Jak to jede rychle?“ ozývá se zhloučku malých zvědavců. „A jak máte velkou nohu?“ přivádí sedmiletý Honzík řidiče soupravy do rozpaků.

Po nucené pauze se moderní kolos odlepuje od stanoviště. Pohodlné modré sedačky a bezpečnostní pásy jsou samozřejmostí. „A čisto je tu jako u zubaře a záchod je na fotobuňku,“ všímá si Ján Kasák, který se svou manželkou spokojeně pokyvuje hlavou.

Po deseti minutách pohybu však Regionova zprudka brzdí. Cílová stanice je nadosah. Pasažéry vítá renovovaná železniční stanice vLanžhotu.

„Po patnácti minutách vyjíždíme nazpět do Břeclavi,“ zníz černých mikrofonů, které jsou umístěny na stropu.

Obhlídka je minulostí. Desítky lidí míří zpět na svá zahřátá místa. Absolvují tutéž cestu jen vopačném gardu. Obdobná ale není.

„Teď nejedeme pomalu kvůli tomu, že by vlak více nemohl,“ line se zreproduktorů. „Je to kvůli tomu, že jsou tady staré koleje.“

Regionova, která bez potíží dosáhne osmdesátikilometrové rychlosti, vjíždí do břeclavské stanice sotva krokem. „Ale zastavovat ještě nebudeme. Budeme pokračovat až do depa,“ je slyšet zmikrofonů.

Vrámci akce snázvem Dne železnice totiž přiváží souprava cestující až nakonec břeclavského nádraží, kde se koná výstava historických motorových vozů.