Čapí trus měli i v ložnici. Tak, a dost, řekl si Roman Krutin ze Sedlece. A napsal ochráncům přírody. Ti zasáhli. Hnízdo čápů, kterým se před měsícem narodili čtyři potomci, muselo pryč. Na jiný sloup o padesát metrů dál.

„Čápi jsou tady už třetí rok. Proč by tu nemohli zůstat. I lidi říkají, že když se s nimi šibuje, tak odletí,“ říká brzy ráno Vlasta Haramiová, která má sloup s čapím hnízdem přímo nad okny svého domu. V rušné ulici poblíž obchodu.

„Máme zkušenost a velký předpoklad, že když přesunujeme hnízdo i s mláďaty, tak vazba zůstává silná. Proto volíme tento čas a ne třeba až přesun po opuštění hnízda. Tam by ta komplikace možná nastala,“ vysvětluje vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Pálava Jiří Matuška.

Pár kapek trusu

Podle sousedky zanesl vítr pár kapek trusu na vedlejší dům a jeho majitelé si stěžovali u starosty. Jí nepořádek, který ptáci pod sebou zanechají, vůbec nevadí. „Mám plnou zahrádku trusu. Čápi pak odletí, a než zase přiletí déšť to smyje,“ argumentuje.

Jenže pohled na zaneřáděnou bránu do jejího dvora svědčí o více než pár kapkách čapího trusu. Několik pořádných šmouh je vidět i na vedlejší novostavbě, kde se právě otevírají vstupní dveře.

„Tohle je ještě hodně dobré. Bývá to mnohem horší. Máme trus i v ložnici, dostane se tam přes sítě,“ líčí Krutin, jaké těžkosti jsou se zahnízděnými ptáky spojené.

„Komu by se to líbilo na baráku. Chtějí si ho opravit, mít to pěkné, tak proč hnízdo nepřestěhovat, když je to kousek. Jako rarita je to pěkné, ale u baráku bych to mít nechtěl,“ kroutí hlavou sedlecký starosta Rudolf Pelán.

Sousedka má ale jiný názor a přítomnost čápů bere jako raritu. „Každý se na ně dívá. Jezdí tady cyklisté a fotí si je. Lítali po Sedleci, sháněli vhodné sloupy a nakonec se usadili tady,“ popisuje důchodkyně, která je ráda, že si může čápa prohlédnout zblízka. „Letos doletěli třetího dubna, vždycky na ně čekám,“ usmívá se.

Netrápí ji ani skutečnost, že se jí na předzahrádce občas objeví ryby či užovky, jimiž dospělí čápi krmí mladé.

Velké manévry

Jak se ukazuje, přestěhovat hnízdo, které má i se spodní železnou konstrukcí asi metrák, nebude jednoduché. Muž, který dojel s plošinou, jen kýve hlavou. Stroj má nosnost čtvrt tuny. Pokud budou na plošině dva muži, stokilové hnízdo už na ni nedostanou. Při větší zátěži se totiž celé zařízení zablokuje. Nezbývá tedy nic jiného než povolat do akce autojeřáb. Jenže ten má zrovna práci v Přibicích.

Pokračování přichází po jedné hodině odpoledne. Ornitologové ještě před příjezdem jeřábu dostávají dolů čtveřici mláďat. Pak je umístí do krabice. Jenže pozor, k prázdnému hnízdu míří dospělý čáp. Za chvíli druhý. A mláďata nikde. Jeřáb ale po chvíli přijíždí a všechno jde ráz na ráz. Přesun k druhému sloupu, umístění hnízda, jeho zajištění a pak už jen vrátit mláďata na své místo. Rodiče vše sledují z blízkých sloupů. Zdá se, že se ke svému potomstvu bez problémů vrátí.

Čápům ruch voní

Podle Matušky dva dlouhonozí opeřenci reagují naprosto nepředvídatelně. „Kdo by tušil, že před dvěma lety začnou stavět uprostřed rušné obce u obchodu, kde je velký frmol, hnízdo přímo na elektrických drátech,“ říká k jejich předchozímu bydlišti.

Kvůli zajištění bezpečnosti čápů zasáhlo vedení obce ve spolupráci s ochranáři. Nechali vyrobit železnou podložku, kterou nasunuli do dutiny ve sloupě. Na ni přesunuli základ nového hnízda, kterou čáp budoval přímo na vrcholku sloupu.

V hnízdě bylo původně pět mláďat. Vylíhla se zhruba před měsícem. Jedno z něj však minulý týden vypadlo. Ochranáři se o něj postarali a předali jej do hodonínské zoologické zahrady. Stěhovací manévry tak absolvovali zbývající čtyři mladí čápi.

Podle ornitologa Davida Horala, který včera v Sedleci asistoval, v současné době hnízdí na Břeclavsku kolem padesáti čapích párů. Z toho asi pětatřicet je v oboře Soutok a zbytek různě po vesnicích.