V roce 2000 se vydala na studijní pobyt do Austrálie, chtěla se vzdělat v dovednostech anglického jazyka. „Využila jsem nabídky jedné agentury, které podobné možnosti nabízejí. Mým prvotním cílem bylo naučit se cizí jazyk," vysvětluje výběr cíle vzdáleného asi patnáct tisíc kilometrů cvičitelka.

Jakmile studium dokončila, popadla ji touha po objevování nových míst a rozhodla se po zemi protinožců cestovat. Nakonec se dostala až na farmu Camels Australia asi sto kilometrů od Alice Springs.

„Zprvu jsem vůbec netušila, co mě tam čeká. Veškerou práci jsem dělala jen za ubytování a stravu. Mimo jiné jsem se tam naučila, jak s velbloudy zacházet, jak se o ně starat a také jak na nich jezdit," popisuje Krátošková a přiznává, že cvičení velbloudů je časově i fyzicky náročné.

Asi po měsíci pobytu na australské usedlosti se dostala dokonce k závodění. Zúčastnila se velbloudích dostihů. Zájem o nezvyklá, ale impozantní zvířata, ji pohltil natolik, že se rozhodla jim věnovat i po návratu domů.

Na farmě u Chýnova nedaleko Tábora chová sedm velbloudů, kromě dvouhrbých se stará také o dva jednohrbé. Domov tam našel například Akim, který se v roce 1998 narodil v hodonínské zoo.

„Naší obživou je hlavně kravské mléko. Velbloudi jsou především pro radost, jezdíme s nimi po různých koutech republiky. Přes Vánoce jsme se třeba vůbec nezastavili. Také pořádáme vyjížďky do přírody," říká chovatelka, jež má kromě zvířat v oblibě i focení.

Osedlané zvíře při různých projížďkách a vycházkách vždy vede. Mnohdy se umí totiž splašit, podobně jako kůň. „Když se splaší s jezdcem v sedle, začne poskakovat dopředu a dozadu a točit zadkem do strany. Pokud se člověk neudrží, obvykle dopadá na záda a vyrazí si dech," popisuje rizika pádu čtyřiatřicetiletá žena.

Všichni zájemci, kteří by si případně chtěli velblouda pořídit domů, si musí nachystat řádný balík peněz. „Samec vyjde asi na sto tisíc korun, samice je pak o dalších dvacet dražší. Takže takový mercedes z bazaru," žertuje Krátošková.