Produkce vína byla po loňské sklizni velmi vysoká, i díky velké úrodě v mladých vinohradech, jejichž výsadbu dotovala Evropská unie. Zvyšuje se také tlak dovozu vín z jiných států a úměrně s tím neroste spotřeba vína. To jsou podle vinaře Lubomíra Glose z Moravské Nové Vsi hlavní důvody, proč vinaři najednou prodávají svá vína za nižší částky.

„Výměra z dvanácti tisíc stoupla přes osmnáct tisíc hektarů. To je hodně. Z vysazených vinohradů začíná velká část plodit, to je všechno zvýšená produkce,“ popsal Glos, v čem vidí jednu z příčin snižování cen vín.

S tím však nesouhlasí tajemník Svazu vinařů České republiky Martin Půček. „I když nově vysázené vinice zaplodí, pořád vyprodukují zhruba čtyřicet procent celkové spotřeby v naší republice, takže zbytek se musí dovézt,“ argumentuje. Zlevňování vín připisuje spíše konkurenčnímu prostředí, které v současné době souvisí i s hospodářskou krizí. „Tlak na cenu je ve všem,“ poukázal.

Loni v říjnu a listopadu, z nichž má Svaz vinařů poslední čísla, přitom ještě vývoj cen směrem dolů nebyl patrný . „Začalo se to projevovat až po Novém roce,“ řekl tajemník, podle něhož za snižování cen tuzemských vín může dovoz velmi levných produktů ze zahraničí, v poslední době především z Itálie. „Problém je v tom, že se jedná o nekvalitní vína. Najdou se i vcelku pitelná, ale rozhodně to nejsou špičky. To od vína třeba za šedesát korun ani nelze čekat,“ podotkl Půček.

Zakopaný pes je podle něj v dotacích. Zatímco evropské státy mají možnost získat daleko víc peněz, a tím stáhnout cenu dolů, náš vinař na ni nesáhne a důsledky musí řešit na úkor zisku.

Ředitel Vinařského fondu České republiky Jaroslav Machovec nemá pocit, že by při snižování cen vín šlo o jakousi vlnu. Potvrdil nicméně, že tento trend započal, a všiml si ho u řady vinařů. „Vezli se na vlně úspěšnosti, zájmu a k tomu přidávali na cenách. Tohle ustalo. Že by to ale byl masový jev, takový pocit zatím nemám,“ vyjádřil se Machovec.

Podle novoveského vinaře Lubomíra Glose je kámen úrazu také v tom, že vinaři po vstupu České republiky do unie sice hromadně sázeli nové vinice, ale už nikdo neřešil otázku dotační podpory na rozvoj dalších výrobních kapacit. Říká, že nejvíc na to doplácí drobní pěstitelé, kteří dřív většinu hroznů prodali a doma si ponechali jen trochu. Když je najednou úroda vyšší, nevědí, co s tím.

„Rozvoj ve výrobních podnicích, které hrozny vykupovaly, se zastavil. Vinařské závody se zbavily spousty malých provozoven a nechaly si ekonomicky zajímavá centra. Ubylo skladovacích a zpracovatelských kapacit. Nikdo nebral v potaz, že když se dají peníze do výsadeb, je nutné podpořit i rozvoj těchto záležitostí,“ myslí si Glos.