Chalupník unavený prací i vypitým mokem ulehl do stínu a tvrdě usnul. Až pozdě v noci jej probudily podivné zvuky – brumlání, mlaskání, chrchlání a hlavně cinkání peněz. Opatrně vyhlédl a za skalkou spatřil čerta, jak brblavě počítá zlaťáky, které se třpytily v měsíčním svitu.Chalupník se nejdříve polekal, ale pak si vzpomněl, že právě o Svatojánské noci je možné úplně všechno. A tak posilněn vypitým vínem udělal to, k čemu by ve střízlivém stavu neměl odvahu. Rozběhl se totiž k pekelníkovi a křikl: „Hej, počkej, dej mi taky! Na co ti jsou zlaťáky?“

Výkřik čerta tak vyděsil, že popadl děravý pytel s penězi a začal před chalupníkem prchat. Proběhl soutěskou mezi skalami pod Sirotčím hrádkem, a když nevěděl kudy kam, vyběhl po kolmé skále nahoru do hradu a tam se v rachotu a dýmu ztratil. Jen otisky jeho kopyt jsou tu dodnes vidět.

A co se stalo s pokladem? V Perné právě odbila hodina po půlnoci a zklamaný Pavlun se vracel zpátky. Marně hledal roztroušené zlaťáky, našel jen žluté kuličky mirabelek, které se třpytily v měsíční záři.

Pověst vyšla v knize Tajemné pověsti kraje pod Pálavou a Weinviertelu, kterou vydal v roce 2010 Adonis Mikulov, www.adonis-mikulov.cz