„Vystavuji zde drobné věci. Každá je z jiného dřeva. Chci, aby lidé spatřili krásu tohoto materiálu,“ říká na úvod výrobce dřevěných plastik.
K řezbářství přivedla Šumberu láska k přírodě. „ Práce se dřevem je jedním ze způsobů, jakým přírodu vnímám. Začal jsem s tím po vojně. S několika přestávkami se řezbářstvím zabývám dodnes,“ vypráví muž, který je samouk.
Dřevo si k svému ztvárnění zvolil také proto, že jde o dostupný materiál. „Kousek dřeva najdete všude,“ pochvaluje si amatérský umělec. Později zjistil, že dřevo pomáhá nalézat i zajímavé způsoby ztvárnění. „Je velmi různorodé. Dřevo má svou, barvu a tvrdost. Lze říct, že má svou podobu a tvář jako lidé,“ míní obdivovatel přírody.
Jeho výrobky vznikají postupně. Ze všeho nejdůležitější je podle Šumbery nějaký kus dřeva najít. „Někdy mi materiál lidé darují. Sem tam někomu to poleno z hromady ukradnu,“ přiznává se smíchem.
Následně dřevo opracovává. „Buď mám od počátku v hlavě představu, co budu ze dřeva dělat a přizpůsobím tomu i materiál. Nebo mě pomůže samotný kus, který je něčím zvláštním. Například je na něm suk nebo jiný kaz,“ popisuje milovník dřeva.
Řezbáře z Hrušek zajímá především barva materiálu. Neodradí ho přitom ani tvrdost, která práci značně ztěžuje. „S tím musím počítat a jsem na to připravený. Spousta lidí se diví tomu, jakou podobu získá dřevo po opracování. Třeba obyčejná jabloň,“ podotýká třiatřicetiletý muž.
Mezi dřevěnými výrobky nalezneme nejrůznější drobnosti. Od misek, váz, svícnů až po slánky či šperky, nad jejichž výrobou stráví i několik hodin. Na krásu dřeva by však rád poukázal i jiným způsobem než doposud. „Přemýšlím, že začnu kombinovat věci, které jsou vytvořené přírodou. Třeba nějaký samorost nebo dřevo částečně poškozené hmyzem,“ naznačuje.
VERONIKA SCHALLENBERGEROVÁ