„Vystavuji zde drobné věci. Každá je z jiného dřeva. Chci, aby lidé spatřili krásu tohoto materiálu,“ říká na úvod výrobce dřevěných plastik.

K řezbářství přivedla Šumberu láska k přírodě. „ Práce se dřevem je jedním ze způsobů, jakým přírodu vnímám. Začal jsem s tím po vojně. S několika přestávkami se řezbářstvím zabývám dodnes,“ vypráví muž, který je samouk.

Dřevo si k svému ztvárnění zvolil také proto, že jde o dostupný materiál. „Kousek dřeva najdete všude,“ pochvaluje si amatérský umělec. Později zjistil, že dřevo pomáhá nalézat i zajímavé způsoby ztvárnění. „Je velmi různorodé. Dřevo má svou, barvu a tvrdost. Lze říct, že má svou podobu a tvář jako lidé,“ míní obdivovatel přírody.

Jeho výrobky vznikají postupně. Ze všeho nejdůležitější je podle Šumbery nějaký kus dřeva najít. „Někdy mi materiál lidé darují. Sem tam někomu to poleno z hromady ukradnu,“ přiznává se smíchem.

Následně dřevo opracovává. „Buď mám od počátku v hlavě představu, co budu ze dřeva dělat a přizpůsobím tomu i materiál. Nebo mě pomůže samotný kus, který je něčím zvláštním. Například je na něm suk nebo jiný kaz,“ popisuje milovník dřeva.

Řezbáře z Hrušek zajímá především barva materiálu. Neodradí ho přitom ani tvrdost, která práci značně ztěžuje. „S tím musím počítat a jsem na to připravený. Spousta lidí se diví tomu, jakou podobu získá dřevo po opracování. Třeba obyčejná jabloň,“ podotýká třiatřicetile­tý muž.

Mezi dřevěnými výrobky nalezneme nejrůznější drobnosti. Od misek, váz, svícnů až po slánky či šperky, nad jejichž výrobou stráví i několik hodin. Na krásu dřeva by však rád poukázal i jiným způsobem než doposud. „Přemýšlím, že začnu kombinovat věci, které jsou vytvořené přírodou. Třeba nějaký samorost nebo dřevo částečně poškozené hmyzem,“ naznačuje.

VERONIKA SCHALLENBERGEROVÁ