„Přišel jsem jako úplný nováček folklorem nepolíbený. Jinak jsem chodil jen do podivínské chasy. Rok poté, co jsem se přidal k Břeclavanu, jsem strávil rok na vojně v brněnském Ondráši," vypráví Juráš.

Zkušenosti mu pomohly. Netrvalo dlouho a z přičinlivého muže se stal vedoucí, kterým je již dvanáctým rokem. „Celá ta sláva spojená s koncertem na mě ještě nedolehla, je to navíc hodně pracovní. Zejména kvůli tomu, že připravujeme nové programy, kterým se začneme věnovat asi v polovině května," pokračuje Juráš.

Obměna tanečnic

Sobotní večer, který v Břeclavi jednoznačně patřil partě folkloristů, si užil. A to i přes to, že tanečníci dostali při slavnostní akci méně prostoru než muzikanti a zpěváci. „My to pohybem spíše zpestřili," poznamenává vedoucí.

Šedesát let Břeclavanu… To je pro současné členy už kus odpovědnosti. Ze souboru se stala folklorní značka, kterou je potřeba udržovat a táhnout dále. „Při vystoupeních se vždy maximálně snažíme, chceme být co nejlepší," nezastírá Juráš.

A jak vidí další léta? Jednoduše: dřina, dřina, dřina… Proč? Taneční skupina doznala značné proměny. Čtyři ženy odešly, aby se věnovaly rodině a potomkům. „Nabraly jsme nové holky. Vždycky říkám, že nový tanečník se souborem a jeho pásmem sžije tak po dvou letech. Momentálně to bude trochu složitější, ale věřím, že to zvládneme," uzavírá krátké povídání.