„Přišlo mi líto, že Břeclav oproti jiným městům žádnou jezdeckou sochu nemá. Ovšem nechtěl jsem jít do ničeho pompézního, to už se dávno nenosí. Je mi jasné, že se sem tam na sochu pověsí i děti,“ říká s nadsázkou a úsměvem řezbář.

Břetislav, který pravděpodobně v první polovině jedenáctého století Břeclav založil, unesl podle pověsti Jitku z kláštera, aby si ji pak vzal za manželku. Do Břeclavi se tak přemyslovský kníže opět vrátí. Vytesaný do dubového dřeva. „Sousoší jsem začal vyřezávat začátkem prázdnin. Používám jasanové i dubové dřevo. Doufám, že to stihnu do zimy dokončit. Zobrazovat bude Jitku na koni, které pomáhá dolů právě Břetislav. Jediné, co mě trošku mrzí, je, že lidé, co se tady zastavují, často vůbec netuší, kdo Břetislav a Jitka byli,“ popisuje autor přímo u Cyklosféry pod zámkem, kde by dvojice ze dřeva měla najít své místo.

Rodina z Břeclavska i policisté pátrají po muži na snímku od středy.
Muž v Břeclavi utekl cestou k lékaři, naposled ho viděly kamery na nádraží

Inspiraci našel řezbář v lyrickém filmu Břetislav a Jitka z pera scénáristy Oldřicha Daňka z roku 1974. „K dispozici jsem měl čtyřmetrový dubový kmen. Ten jsem pilo rozřezal na dva dvoumetrové kusy. Z jednoho je Břetislav, ze druhého bude tělo koně. Ostatní části sousoší vytvořím právě ze dřeva jasanu. Bude to tedy taková skládačka, kterou ve finále pouze ošetříme fungicidem, aby se do ní nepustily houby, a lněným olejem. Jsem zastáncem toho, aby dřevo bylo hezky přirozené, a aby tak vynikla jeho krása,“ říká muž.

Metlický, který učí matematiku na mikulovském gymnáziu, pochází z Pardubic. Již dvacet let však žije v Břeclavi, kam ho přivedla nyní již bývalá první manželka. Dřevosochání ho přitahovalo od malička. „Ovšem první dlátka jsem dostal asi až ve třiceti. No a jako další level jsem si zhruba před pěti lety pořídil pilu. Právě proto, abych mohl dělat i větší věci. Začínal jsem s naivními panáčky, asi ve mně ještě dozníval pocit secese. Ovšem od té doby jsem postupně vyzrával, dostal jsem se dokonce třeba i ke šperkům inspirovaným maorskými vlivy,“ překvapuje sympatický řezbář.

Titul Vinař roku získalo Zámecké vinařství Bzenec.
Vinařem roku je Zámecké vinařství Bzenec, další medaile míří na Břeclavsko

Déle, než vyřezává, však maluje. K dispozici má část sklepa v břeclavské místní části Charvátská Nová Ves, kterou si pronajal jako dílnu. „Jako mladý a naivní kluk jsem maloval hodně depresivní obrazy, byl jsem sebestředný a rozervaný. Teď jsem se našel spíš v abstraktnějších věcech, inspiraci čerpám v přírodě, v lese a ze stromů,“ přibližuje Metlický.

A co že mu na dřevu nejvíc imponuje? „Rozmanitost. Každé má jiné vlastnosti, s každým se musí jinak pracovat a zacházet. A také historie. Fascinuje mě, a zároveň cítím i nějakou pokoru k tomu, co vše má za sebou. Snažím se proto, abych šlo z věcí, které tvořím, cítit, že jsou právě z tohoto materiálu,“ vyznává se autor.