Jaroslava se dostává ze dna. Žije v azylovém domě. Hledá práci. A bojuje o návrat dcery, která je nyní v dětském domově. Nelehký životní příběh se v těchto dnech odehrává v Břeclavi. „Žila jsem v severočeském domově pro matky s dětmi, pak jsem se vrátila do Brna, kde jsem byla ještě předtím. Kvůli rodině jsem tam ale přišla o dceru. Štvala ji proti mně, nakonec to skončilo dětským domovem," líčila Jaroslava, která je v Břeclavi jednou z desítek lidí snažících se odpoutat od sociálního dna.

Zatímco ona má teď důvod k optimismu, většina obyvatel azylového domu vyhlíží šťastné vyústění marně. Podle tamní vedoucí Veroniky Heklové mnohým chybějí pracovní návyky a znalost prostředí, v němž je nutné umět se postarat sám o sebe. „U nás mohou zůstat rok, což je pro mnoho z nich dost kráká doba. Spousta lidí přijde s tím, že chce práci a bydlení. Až po čase ale zjistíme, že mnohdy nikdy nepracovali, neumí si napsat životopis nebo se představit zaměstnavateli," říkala Heklová.

SPORY KVŮLI PENĚZŮM

Jaroslava k získání pracovního místa nakročila. Sice neohromuje výší vzdělání a na živobytí si musí vydělat méně doceněnou prací, ale v azylovém domě si získala pověst ženy schopné ušetřit i z minimální částky. Přizpůsobila se. „Z domova jsem musela odejít, protože v něm tehdy nebyly podmínky pro miminko. Abych o ně nepřišla, souhlasila jsem, že půjdu do domova pro matky s dětmi," vzpomínala Jaroslava.

Její rodiče nežijí, s otcem dcery není v kontaktu už léta. Vztahy s ostatními členy rodiny se podle ní pokazily kvůli penězům. „S dcerou se nyní vídám. Vyřizuju vše tak, abychom mohly strávit Vánoce spolu. Když se to podaří, budeme u kamarádky. Zvyknout si na takové podmínky je velmi těžké, ale nedá se nic dělat," tvrdí Jaroslava o dlouhotrvajících problémech.

Řešením se podle všeho stane nové bydlení. Díky jednomu z nadačních fondů má přislíbené peníze, které poputují na vstupní kauci a několikaměsíční pronájem bytu. Pak už si Jaroslava musí na bydlení vydělat sama. Právě vlastní domácnost je šance, jak být s potomkem natrvalo.

V Břeclavi nyní žije na ulici několik desítek lidí. Necelá polovina z nich odmítá pobyt v charitních zařízeních, mezi něž patří například denní centrum, a dny a noci tráví venku. Počátkem letošního roku tam umrzl sedmapadesátiletý bezdomovec. „Takzvaně nadivoko žijících je v současné době asi tak deset až dvanáct lidí," sdělil zástupce velitele břeclavských strážníků Zdeněk Novák.