„Rodiče byli Chorvaté jako většina lidí v dědině. Doma jsme mluvili chorvatsky. Česky jsem se naučil až ve škole. Potom ale přišel Hitler a zrušil české školy. Musel jsme chodit do německé,“ vzpomíná.

Po válce se v Mikulově vyučil hodinářem. Potom ale přišli komunisté k moci a jeho rodiče se museli z Jevišovky odstěhovat. „Nabídli jim usedlosti po Němcích na Opavsku. Dodnes tam v Uničově žijí naši Chorvaté,“ vypráví sympatický hodinář.

V devětačtyřicátém roce, když se tam měli stěhovat rodiče pana Regena, už byly všechny německé usedlosti zabrané. „Zbývaly jen ty ve špatném stavu. Otec to odmítl a našel si raději práci na státním statku u Rajhradu. Pracovali tam samí nuzní lidé, kteří navíc neměli dobrou pověst,“ popisuje Regen.
Sám tenkrát odešel do Žiliny za svou budoucí manželkou. Od šedesátých letech žije v Brně. Dnes je mu osmasedmdesát let, do důchodu odešel teprve před šesti lety. Užívá si pěti vnoučat, práce na zahradě i chaty, kterou si postavil právě na Opavsku, kam byli ostatní Chorvaté odsunuti.

„V Chorvatsku jsem byl ještě za komunismu. Bylo zajímavé se s těmi lidmi bavit. Navázal jsem tam i přátelství. Nejvíce se ale s Chorvaty setkávám vždy na hody v Jevišovce,“ vypráví Regen.
„Myslím si, že s Chorvaty na jižní Moravě je konec. Moje děti už chorvatsky neumí, ale rozumí, protože s nimi tak mluvili moji rodiče. Stará generace ale postupně mizí,“ uzavírá.