Najít mezi třemi sty ptáky toho nejvzácnějšího, je podle něj složité. Jistě k nim ale patří amazoňané či papoušci kakadu. „Každý pták má své kouzlo. Co k nim přivedlo mě? Věnoval jsem se jim už jako malý. Asi jako každý jsem začal andulkama a zebřičkama. Dnes už mám doma kolekci alexandrů," vypráví Latín.

Chov papoušků nepokládá za koníček, ale za koně. Nutný je dostatek místa, času a ochoty investovat. „Mám deset velkých voliér a v každém po páru," poznamenává předseda klubu.

Výročí klubu

Stejnému koníčku se věnoval už jeho strýc, on s ním začal asi ve dvanácti letech. „Kolegyně mi říká, že jsem tím nemocný. Hlavně tehdy, když jedu pro nového ptáka," usmívá se Latín.

Pro nové přírůstky není třeba jezdit daleko. Mnohdy stačí vyrazit po Břeclavsku. Chovatelé ale jezdí i dále. Trasy do Hodonína, Přerova či Újezdu u Brna zná Latín velmi dobře. Pravidelně se tam konají burzy. V peněžence je však nutné mít i tisíce korun. Například za pár Alexandrů velkých zájemce zaplatí asi sedm tisíc.

Kromě potřebné částky je často zapotřebí také tolerantní okolí. Rodiny či sousedů. Když ptáci spustí, stojí to za to. „Většinou ale křičí jen ráno, když vstávají a večer, když jdou spát. A pak když je v místě škodná nebo cizí člověk. Chovatele poznají," zmiňuje Latín. Kolik času ptákům už věnoval, ani nepočítá. Rozpětí se denně pohybuje od dvaceti minut po dvě hodiny.

Letošní výstava je ojedinělá. Připomíná čtyřicetileté výročí od založení klubu.