„Ale když je skutečné parno, není to moc dobré,“ vysvětluje s úsměvem sympatický muž se stylovou naběračkou zmrzliny v ruce.
„Ideál je tak pětadvacet stupňů, jak je moc horko, lidi radši běží na koupaliště. A když není nikdo v centru města, je to špatné,“ pokřiví se mu koutek úst.

Poslední lety dny jsou pro něj ale jako stvořené. A jeho mrazivá pochutina jde na odbyt. „Především mléčná, ovocná a točená. Na ty chodí lidí vůbec nejvíc.“

V jeho krámku si však přijdou na své i ti nejnáročnější zákazníci. Je libo zmrzlinu s příchutí piňakolády či marcipánu? Žádný problém.

„Marcipánovou jsem vymyslel čistě podle svého receptu. Ale i zbytek dělám jen já, jen kupuje k tomu nutné suroviny,“ hlásí hrdě bodrý třiasedmdesátník.

Jak říká, s konkurencí bojuje všemi dostupnými zbraněmi. Na rady některých stálých zákazníků ale doposud nedal. „Že prý by chtěli zmrzlinu klobáskovou nebo česnekovou,“ na chvíli zvážní a pak zase rozesměje. „ A dokonce i pivní. Je ale jasné, že to mysleli jen v rámci humoru.“

V srdci Břeclavi nabízí kolemjdoucím osvěžení už předlouhých sedmnáct let. Řadu lidí tak jeho rozhodnutí moc nepotěší. S chladivým řemeslem chce totiž skoncovat.

„Chci jít konečně do důchodu.Z rodiny podnik nikomu předat nemůžu, snad se ale někdo najde, koho zmrzlinu vyrábět naučím a bude za mě dál pokračovat,“ doufá.