Takzvaný číňan, s jehož pomocí na přelomu devatenáctého a dvacátého století pracovníci dráhy upozorňovali na to, zda po trati jede vlak, nebo zda je kolej volná a průjezdná, se do Břeclavi po letech vrátí. Symbolicky právě v den oslav vypravení první lokomotivy ve směru Hrušovany nad Jevišovkou. Konat se budou v sobotu 27. srpna.

Roky byl uložený na nádraží v nedalekém Podivíně. Odtud ho zachránili nadšenci v čele s Lubošem Krátkým. „Číňan, který si svou přezdívku vysloužil díky vzhledu se stříškou připomínající čínský klobouk, skutečně na nádraží v Břeclavi stával. Respektive před ním. Některá signalizační zařízení tohoto typu sloužila ještě za druhé světové války, později v padesátých letech minulého století ale vymizela úplně a skončila vesměs na šrotišti,“ přibližuje Krátký, který velkou část života strávil jako projektant právě u dráhy.

Říká o sobě, že není železničním nadšencem, ale břeclavským patriotem. „K číňanovi jsem se dostal náhodou, když jsem měl ještě jako místostarosta na starosti cestovní ruch a studoval nejrůznější materiály k železniční historii města. Tehdy se začínalo s přestavbou nádraží a budoval se zde autobusový terminál. Právě tady číňan stával. A mě napadlo ho zrekonstruovat,“ přibližuje Krátký.

Ilustrační fotografie.
V Bavorech se při přistání zranil paraglidista. Přiletěl pro něj vrtulník

Z Podivína do Břeclavi ke Krátkým cestoval číňan na přelomu roku. Nápad obnovy signalizačního zařízení a jeho vystavení na důstojném místě přímo na nádraží podpořilo jak vedení města, tak i drah. „Nebylo v až tak špatném stavu. Vnitřní zařízení, tedy zvonek, byl v pořádku. Jen bylo za ty roky špinavé, chyběla nějaká závaží a zkrátka nebylo funkční. Celý tubus byl rezavý, bylo nutné ho obrousit. Při broušení jsem zjistil, že byl klobouk zespodu červený, zatímco zvonek žlutý. Vrátil jsem jim proto původní veselé barvy. No, pohrál jsem si s tím víc, než jsem chtěl,“ směje se nadšenec, kterému se zprovozněním zvonku pomáhá Břeclavan Josef Forman.

Práce na obnově číňana měl, jak sám říká, někdy plné zuby. „Ovšem pocitu, že vracím svým způsobem život kusu historie, se nic nevyrovná. Byl bych moc rád, kdyby bylo toto signalizační zařízení dalším článkem mozaiky, která by Břeclavanům ukázala, že se má město čím chlubit a má být na co pyšné. Nebýt Jaroslava Ziky, který mě k tomu nakopl, by to zřejmě nedopadlo. Teď už se jen těším, až číňana rozzvoníme,“ vypráví nynějším břeclavským zastupitel a bývalý místostarosta, který něco podobného obnovoval vůbec poprvé v životě.

Zdroj: Iva Haghofer

V minulosti fungoval číňan na principu indukční cívky. Personál v drážní budově zatočil klikou, vytvořil napětí, které sepnulo ve strojku čep, spustilo kladku, ta pootočila závaží, jež o kousek nadzvedla, a stroj zacinkal. „My usilujeme o to, aby bylo možné signalizační zařízení zapnout na dálkové ovládání. Rádi bychom k tomu využili dvanáctivoltovou baterii. Obsluhovat by ho tak mohl personál přímo z Muzea železnice v nádražní budově,“ naznačuje Krátký, jehož vizí je dokončit a oprášit příběh významu břeclavské železnice.