Letos už vyrobila Anna Valoušková z Borkovan na pět set kraslic. Mnoho z její tvorby je vidět v borkovanské expozici, kterou mohou zájemci navštívit o letošních Velikonocích, a to v neděli mezi čtrnáctou a sedmnáctou hodinou.

Zájem o borkovanské kraslice i po letech podle slov starosty Radka Valenty stále trvá. „Zrovna minulý týden jsme tady měli zájezd. Dojela se podívat i jedna rodina z Prahy. O Velikonocích se snažíme vždy mít aspoň jeden den otevřeno po několik hodin, jinak stále platí individuální domluva prohlídky," uvedl Valenta.

Od roku 2009 jsou v expozici k vidění exponáty od mnoha borkovanských maléreček. „Máme tam i velmi staré kraslice. Nejstarší pochází z období první republiky. Když jsme expozici otevírali, sesbírali jsme velký počet nejrůznějších kraslic. Teď už výstavu tolik nerozšiřujeme. Avšak občas se stane, že se na nás někdo obrátí s tím, že podědil nějaké staré kousky například po babičce a věnuje nám je. Už jsou to spíš ojedinělé kusy než desítky nových," podotkl starosta.

Do malé obce se tradičně vydávají i ze zahraničí. „Většinou přijede někdo, kdo má na Moravě rodinu. Přijíždí k nám rodiny z Rakouska, Holandska i z Anglie. Od otevření je návštěvnost pořád stejná," nechala se slyšet vedoucí expozice Anna Roznosová.

Borkovanské kraslice jsou stále živým symbolem lidových tradic této obce a právě Borkovany jsou zřejmě jedinou obcí v republice, která se může pochlubit kraslicí ve svém znaku. A také největším počtem maléreček. Těch je tam přibližně čtyřicet. „V Borkovanech žiji už mnoho let, ale pocházím ze Slovenska. Velmi brzy jsem si však oblíbila zdejší techniku vyškrabávání kraslic, které se říká gravírování, v Borkovanech résování," řekla Valoušková.

V minulosti našla technika zalíbení u mnoha dalších žen. Dovednost se dědila z generace na generaci a uchovala se dodnes. „Předává se především v rodinách, kde se to ženy mezi sebou učí," potvrdil první muž obce.

Zručná malérečka vyškrabované vejce zvládne zhruba za dvacet až čtyřicet minut. Záleží na náročnosti dekoru. „K této době se však musí připočíst i doba potřebná k přípravě skořápky. Právě se samotnou přípravou je spousta práce. Vajíčko musím vyfouknout, vypláchnout. Někdy je musím drhnout smirkovým papírem. Potom barvím podklad, až následně mohu vyškrabovat," popsala krátce postup malérečka. Nejčastěji se zdobí kachní a slepičí vejce, případně i husí.

Zajímavý suvenýr

O práci borkovanských maléreček mají každoročně zájem i v zahraničí. Kraslice neslouží jen jako nezbytná součást oslav Velikonoc, ale pro mnohé cizince jsou i zajímavým suvenýrem. „Posílám jich hodně především do Rakouska a Anglie. Svojí rodině také na Slovensko," vyjmenovala žena. Zdobená vajíčka se z malé vesnice dostala i do Bílého domu nebo Kremlu.