Bezzemkům a vesnickým chudým koza nahrazovala krávu. Dávala mléko a každé jaro jedno nebo i více kůzlat. Jedno z nich bylo vždy obětováno k slavnostnímu velikonočnímu obědu. V rodinách s dětmi se však nově narozená kůzlata stávala jejich mazlíčky. Zabíjení kůzlat proto muselo být tajné a přesto děti kůzlata vždy oplakaly. Některé rodiny si zabíjení kůzlat objednávaly u řezníků, kůžkařů a otrlejších sousedů.

Kuchyňská úprava byla alespoň v Bořeticích skoro jednotná. Kůzlata se připravovala ke slavnostnímu obědu jako smažený řízek. Maso hospodyně smažily na velkých „kotchanech“v troubách kuchyňských sporáků na rozpáleném vepřovém sádle. Jako příloha byly brambory nebo bramborový salát, tehdy ovšem bez majonézy. Dnes byste chované kozy v našich obcích spočítali na prstech jedné ruky. Někteří občané dokonce tvrdili, že v naší obci snad koza ani není. Proto tento zvyk mít o Velikonocích k obědu kůzle také zanikl.

Vedle mazanců, velikonoční sekané či jehněčího (v některých regionech kůzlečího) masa to býval především kapr, který putoval na sváteční stoly. Mělo to svou logiku: Po masopustu, kdy se pilo a hodovalo, přicházel půst dovolující jíst pouze rybí maso. I dnes konzumace kapra v předvelikonoční době překračuje běžnou úroveň jeho spotřeby v průběhu roku.

„Mimo Vánoce představují velikonoční svátky pro rybníkáře další významné období, kdy zájem veřejnosti o čerstvé ryby stoupá, což má pozitivní vliv na zvýšení spotřeby kapra. Má to co dočinění s našimi historickými kořeny, zvyklostmi a obyčeji, jakými oslava moravských Velikonoc bývala,“ potvrdil obchodní náměstek Rybářství Pohořelice Pavel Míšek, „Velikonoce vždy bývaly na našem území z hlediska konzumace ryb takříkajíc malými Vánocemi,“ dodal.

(vp), (eng)