Skupina má dva členy, Mariu Baimler, která původně pochází z Ruska. I proto jsou některé texty Code Red v ruském jazyce. Sekunduje jí Němec Marc Staudinger, který se kromě zpěvu živí i modelingem. Kromě písně s tematikou ze školních lavic Kanikuly, která se u nás stala nejžádanějším zvoněním na mobil, předvedli i další písně. Do diskoklubu Brooklyn přijeli představit své nové album s názvem Partycode.


Jaký druh hudby vlastně děláte? Jak by se dal váš styl charakterizovat?
Marc: Říkáme tomu dancepop. Děláme hudbu pro taneční parket. Hudbu, při které se dá hýbat, tančit. Souvisí to s tím, co máme rádi my sami.Takže s pořádnou party. Kdo viděl někdy Code Red naživo, tak ví, že je to vždycky pořádný večírek. Na našem albu nehledejte balady. Nic takového tam nenajdete.


Kdo píše pro Code Red hudbu, kdo se stará o texty?
Marc: To je dost rozdílné. Pro nás píší lidé, kteří jsou v hudebním průmyslu známí a zběhlí. Například se nám povedlo získat na naši novou desku producenta, který spolupracoval s rakouským zpěvákem Falco. Nebo zpíváme písničky, které produkoval stejný člověk jako pro kapelu ATC.


Proto se možná zdá, že některé skladby jsou podobné právě těm od skupiny ATC. Je to tak?
Marc: Ano, to je pravda. Některé z nich jsou tentýž směr a styl. Konkrétně píseň s názvem Happy Song .


Co všechno tedy děláte? Jste při práci ve studiu až do konce?
Marc: Naše hlasy jsme nahrávali v Německu, ale finální podobu včetně hudby a mixů dostala deska v Polsku. Jen pak dostaneme výsledek, jak písnička zní.

Jste pak překvapení, co z písničky, ke které jste nahráli jenom zpěvy, vzniklo?
Maria: Ne, už při nahrávání zpěvů si jde celkem jasně představit, co z toho nakonec bude. Já jsem překvapená nebyla.
Marc: Musím přiznat, že někdy jsem byl pozitivně překvapený. Ve studiu zní všechno tak suše. Když se k tomu přidají efekty, zní to podle mě líp.


Máte nějaký svůj hudební vzor?
Maria: Pro mě je takovým vzorem Madonna, protože je pořád plná energie. Nesedí doma a neřekne si, že už má vyděláno pár milionků, ale vyrazí na turné a pracuje.
Marc: Můj hudební vzor je taky z osmdesátých let, a to Sandra. Vždycky mě fascinovalo, jakou má za sebou kariéru. Začínala úplně od mala, jako já a Maria, a dotáhla to až na největší pódia světa. A dodones zpívá.


Myslíte si, že ještě můžete překonat úspěch hitu Kanikuly? Nebyla to jen taková ta rychlokvaška?
Marco: Vlastně se nám už povedlo něco podobného. V Polsku nám vyšel nový singl s názvem „18“, a ten se dostal na špičku hitparád. V těchto dnech vychází i v České republice, tak uvidíme, jestli se chytne i tady. Ale je pravda, že takový rychlý nástup jako s Kanikuly už asi nezažijeme.


Jak se vám líbí tady v Zaječí, jak na vás působí jižní Morava?
Marc: Jsme hodně na cestách a nemáme moc čas sledovat okolí. Krajina je tu pěkná, to se musí uznat. Ale hlavně jsou tu strašně milí lidé a dobré publikum. Vystupujeme i ve větších klubech, takže Brooklyn nemůžu dobře porovnat. V České republice se nám ale líbí.