Pravidelně navštěvuje Léčebnu dlouhodobě nemocných ve Valticích nebo Domov seniorů ve Vranovicích. „Naplňuje mě upřímná radost, když klienti vidí Easyho ve dveřích. A potom si ho hladí a vykládají, jak mají rádi psy,“ přibližuje Michaela Rohrerová.

Povoláním zdravotní sestra nedávno objevila v projektu Ježíškova vnoučata, že si psí návštěvu přeje Jarmila z domova Seniorprojekt ve Vranovicích na Brněnsku. „Neváhala jsem a přihlásila se, že přání splním. Dlouho jsem neviděla v očích takovou radost, jakou měla. Budeme ji nadále navštěvovat,“ slibuje šestadvacetiletá Rohrerová.



Canisterapie se dá provádět kdekoliv. Nejčastěji na lůžku, ale může být i na zahradě formou pocházky. Klienti si psa nejen hladí. Pomocí něj provádí i rehabilitace.

Sezení trvá vždy asi hodinu či dvě denně. „Pro psa je to psychicky i fyzicky náročné. Práce ho baví, ale nesmí se mu zprotivit. Vždy musí být natěšený, aby mohl rozdávat radost,“ povídá Rohrerová.

Ne každý pes se na canisterapii hodí. Jde přitom více o povahu psa než rasu. „Easy je border kolie. Jeho máma je obrovský mazel. Už od štěněte jsem věděla, že je ten pravý,“ říká o svém rok a půl starém parťákovi.



Pes musí mít hlavně rád lidský kontakt. „S Easym byla příprava hračka. Asi se pro terapii narodil, “ vysvětluje chovatelka.

Každé dva roky musí se psem plnit zkoušky. „Pes se musí třeba nechat přenést člověkem. Když do něj najede vozíček, nesmí být agresivní a ohnat se, musí si nechat hrábnout do tlamy nebo misky,“ popisuje žena.

Se psy tráví všechen volný čas. Kromě Easyho má další dva. „Vzhledem k jejich velikosti canisterapii dělat nemůžou. Klienta by jeden i druhý zalehl,“ podotýká s úsměvem. Dodává, že chce začít chodit pomáhat i do břeclavské nemocnice.