Cyril Urban se narodil sedmého listopadu 1930 v Jakubovicích na severní Moravě. Od roku 1936 žil ve Valašském Meziříčí a koncem druhé světové války se začal učit malířem porcelánu a keramiky. Jako sedmnáctiletý nastoupil do kresleného grafu zlínských filmových ateliérů na Kudlově. Od osmnácti let navštěvoval Státní umělecko-průmyslovou školu, na které postupně získával hlubší odborné vzdělání.

Do Břeclavi přichází v roce 1956 za prací do Gumotexu, kde působil jako průmyslový výtvarník v oboru užité a reklamní grafiky. Tam poznal Františka Hodonského, se kterým vytvořil dvojici nejznámějších břeclavských malířů. Výtvarná dílna břeclavského Gumotexu patřila díky jim i dalším výtvarníkům a písmomalířům k uznávaným pracovištím svého druhu.

Po návratu z vojny jsem hledal uplatnění a kvality břeclavské dvojice mně byly dobře známy. Bohužel soudruzi kádrováci byli jiného názoru a posílali mně nejdříve do výroby. Nastoupil jsem tedy do tehdejších služeb města a zakrátko jsem se s oběma malíři seznámil. Za mého působení na okresním kulturním středisku jsme se vídali častěji a zde se také začal projevovat můj zájem o grafiku.

Byl to právě Cyril Urban, který mně ukázal svůj grafický „vercajk“, pomáhal velmi cennými radami a pomohl mně také s nezbytným tiskařským lisem. Navštívil jsem ho několikrát doma v jeho ateliéru, i v baště břeclavských výtvarníků, kde měli ateliéry s Františkem Hodonským. Jedna komůrka zbyla i s kolegou Křivánkem pro nás. Když jsem si s Cyrilem dohodl schůzku, musel jsem dojít vždy včas.

„Dojdi v jednu, kafé bude uvařené,“ tak obyčejně končil náš telefonát. Stál jsem u dveří a čekal, až bude přesně, a teprve potom jsem zazvonil. Současně se otevřely dveře, on širokým gestem napřáhl pravačku a následoval ocelový stisk. Zavoněla slíbená káva a nezbytná cigareta.

Rád vzpomínám, že jsem mohl alespoň zpovzdálí sledovat jeho zápas s andělem, jeho cesty a hledání. Obdivoval jsem jeho bravurní kresbu, žlutě a okry jeho snových krajin, nedostižný mezzotint i dalších grafických technik.

Vždy jsem si velmi cenil jeho praktického a řemeslného přístupu ke každé práci. Snad ve mně zůstane alespoň něco málo z jeho rad. Čas opravdu letí, a tak zbývají jenom vzpomínky. Ty se vynořují často, zvláště když beru do ruky rydla, která jsou vyrobená podle jeho receptu.

Cyril Urban zemřel v Břeclavi osmého února 2002.

FRANTIŠEK SCHULZ
Autor je poštorenský grafik a hudebník