Jak byste zhodnotila necelé čtyři roky vašeho působení v břeclavské nemocnici?
Bylo to jedno z nejlepších období mého pracovního života. Podařilo se mi obklopit týmem lidí, kteří jsou schopnými manažery. Díky společnému náhledu na věc jsme v nemocnici nastolili řád a systém.
Které okamžiky patřily k těm nejtěžším?
Především začátky, kdy jsem musela naladit podřízené na stejnou vlnu, přesvědčit je, aby šli se mnou podle mé vize. Vyžadovalo to zpřetrhat některé dlouholeté vazby, třeba když jsme některé služby přebírali pod nemocnici. Těžké také bylo, když se změnilo vedení radnice a napadalo nás kvůli údajně špatné kvalitě služeb. To mě mrzelo především kvůli lékařům, sestrám a dalším zaměstnancům.

Určitě ale máte i příjemnější vzpomínky.
Těch je spousta. Hlavně díky výborným lidem, které mám kolem sebe. No a pak události jako návštěvy ministra, poslanců, získání dotací a certifikací. Nejvíc mě těší, že se nám podařilo očistit nemocnici od některých starých nešvarů a největších ekonomických potíží.

Jakou nemocnici opouštíte?
Nemocnici, která je ekonomicky bezvadně nastartovaná, přestože špatná minulost v hospodaření se ještě pořád promítá. Jdou do ní peníze z Evropské unie, máme důvěru zřizovatele. Je technologicky dobře vybavená, jsou tu schopní lidé.

Těšíte se do Brna?
Potýkám se s rozporuplnými pocity. Na jedné straně je to pro mě pocta. Fakultní nemocnice je nejvyšší meta. Na straně druhé se mi nechce opouštět svůj tým. Nejraději bych je sbalila do kufru a vzala s sebou. Odchází se mnou alespoň dva náměstci, kteří se mnou přišli do Břeclavi už z Havířova. V Brně bydlím, alespoň denně ušetřím dvě hodiny dojíždění, budu blíže dceři. Čeká mě ale zase jen práce a obrovská zodpovědnost.
Více Nový život str. 1