„K dárcovství kostní dřeně jsem se dostala jednoduše. Už v minulosti jsem dávala krev a využila jsem možnost zaregistrovat se v seznamu dárců. Udělala jsem to společně se synem, který měl tehdy osmnáct let. Letos se dárcem krve stala moje dcera. K dárcovství jsem přemluvila i několik svých přátel,“ usmívá se paní Jana.

O příjemci kostní dřeně neví nic kromě toho, že je v pořádku. „Napsala jsem mu vzkaz a poslala cédečko z našeho kraje. Paní doktorka se usmívala, že mi asi nebude rozumět. Až potom jsem se dozvěděla, že je z Německa,“ vypráví dárkyně z Bořetic, která má za sebou už třiatřicet odběrů krve.
„Existují dva způsoby odběru kostní dřeně. Při prvním je pacientovi pod narkózou odebírána dřeň přímo z kostí. Druhým je oddělení buněk z krve. Pacient je přitom napojený pět hodin na přístroji, který mu odebírá krev, vybírá z ní potřebné buňky a vrací ji zpět do těla,“ vypráví třiačtyřicetiletá dárkyně. Podle jejích slov je druhá varianta, kterou podstoupila, bezbolestná.

Ani mezi dárci kostní dřeně nejsou výjimkou ti, kteří ji darovali už několikrát. Zaregistrování do seznamu dárců je sice omezeno věkem do pětatřiceti let, darovat dřeň je ale možné i později. Nutné je důkladné lékařské vyšetření.

„Každý si řekne, proč dávat něco cizímu, ale nikdo neví, kdy bude potřebovat pomoc jeho rodina. Někdy ani krev příbuzných nevyhovuje. Smysl to tedy určitě má,“ dodává Jana Studýnková.