Slavnostní vojenský průvod vyráží na cestu středem města. V ležení na svahu Kraví hory pak publiku v pozdním odpoledni předvedou nadšenci historie velkolepou ukázku obléhání Brna.

Část programu je nasměrována také na hrad Špilberk. „Přišli jsme se podívat s dětmi. Máme to kousek. Půjdeme s průvodem, zajdeme si na Špilberk a bitvu na Kraví hoře samozřejmě také nevynecháme,“ říká jeden z příchozích Martin Jüthner z Brna.

Právě na ukázku obléhání Brna se nejvíce těší jeho syn, sedmák Adam. „Vojáci a historické bitvy mě moc baví. Těším se," hlásí hoch. „Já se nejvíc těším na koníky,“ přizvukuje jeho mladší sestra Anetka.

Píše se rok 1645. V Evropě zuří vleklá třicetiletá válka a na Brno již podruhé táhne švédský generál Torstenson. To jediné mu stojí v zádech při plánovaném tažení na Vídeň. Odolá pevnost Špilberk mnohonásobné přesile severských žoldáků nebo padne?

Třídenní akce Den Brna připomenul historický milník jihomoravské metropole a obléhání Švédy v roce 1645. | Video: Deník/Jan Charvát

„Popravdě ještě nevím, na čí straně budu. Jestli se Švédy nebo mezi obránci Brna. Už jsem tady zažil oboje. S sebou mám klasickou výzbroj. Mušketu a meč. Vystřelit můžu asi tak třicetkrát, ale myslím, že to ani všechno nevypráskám. Uvidíme, jak bude puška fungovat. Jestli ne, tak asi padnu,“ usmívá se ve vojenském mundúru z dob třicetileté války Tomáš Zemánek z Brna. V civilu pracuje jako živnostník v oblasti ropných rafinérií.

Vojenské historii se věnuje dlouhodobě. „Dělám i první světovou válku, druhou okrajově a Rakousko Uhersko,“ dodává muž.

Kytice a salva pro velitele

To jeho kolega Radovan Chloupek z pořádajícího Spolku 1645 už má jasno. Brněnské hradby bude bránit do posledního dechu. Téměř v čele průvodu před polednem prochází centrem Brna. Jde nalehko, jen s mečem a nese velkou kytici. V kostele svatého Jakuba ji položí na počest tehdejšího velitele města, který je v něm pochovaný. Tím byl Jean Louis Raduit de Souches. Před kostelem mu vzdává holt také mohutná kanonáda z mušket.

„Účinný dostřel mušket se tehdy uváděl na vzdálenost zhruba sta kroků, to je plus mínus nějakých sedmdesát metrů. Mířit na přesnost se s těmito zbraněmi moc nedalo ani se to necvičilo, proto se střílelo v hromadných salvách do houfu, kde byla větší šance na zásah. Vojáci byli cvičení a placení profesionálové. V armádě sloužili často od dětství. Mnozí začínali jako tamboři, bubeníci,“ vysvětluje nadšenec vojenské historie.

A právě takovou roli má v sobotu v dobovém průvodu, který v historickém centru Brna sledují stovky lidí, Vilém Živníček. Dvanáctiletý školák ze Slavkova u Brna udává paličkami tempo zcela suverénně a bez nervů. „Už jsem zkušenější. Dřív jsem měl větší trému. Nejdu v průvodu jako bubeník poprvé. Baví mě to, jsem samouk,“ hlásí klučina v klobouku.

Doprovází ho maminka Dagmar, táta zatím hlídá ležení na Kraví hoře. „Je to náš rodinný koníček. Věnujeme se hlavně akcím z období napoleonských válek. Syn je členem sedmapadesátého regimentu francouzské armády a tam má přezdívku Vilibald Strašlivý. Je moc šikovný, na to, že se učí sám a nezná noty. Tamborů je málo, tak je v akci často. Manžel dělá sapéra,“ vysvětluje žena.

Po ukončen průvodu se vojáci s doprovodem přemisťují na Kraví horu. Hrad Špilberk oživují po obědě dobové trhy s řemeslníky a také divadelní přestavení z historickými scénickými obrazy. Na louce na Kraví hoře baví v odpolední výhni show s koňmi a koncerty několika kapel.

Bitva o Brno začíná před pátou hodinou. Na obranu bylo i přes drtivou převahu Švédů Brno dobře připraveno. „Téměř dva měsíce před příchodem Švédů byl císařem jmenován nový velitel města – Jean Louis Raduit de Souches. Ač původem Francouz, vyznáním hugenot, a muž, jenž předchozí vojenské zkušenosti nabyl v řadách švédské jízdy, byl nesporně mužem na svém místě. Spolu s hejtmanem brněnského kraje rozhodl o zpevnění stávajícího opevnění a vybudování nového,“ zní z mikrofonu těsně před první ztečí hlas průvodce.

Některá rozhodnutí nebyla zrovna populární. Jean Louis Raduit de Souches nechal například strhnout všechny budovy do šesti set kroků od městských hradeb a srovnat zde terénní nerovnosti. „Byly rozebrány dřevěné střechy v blízkosti hradeb a připraveny zásoby vody k hašení, byly vyčištěny studny a vybudována krytá cesta spojující město s pevností Špilberk. Těsně před příchodem Švédů nechal dokonce de Souches zapálit předměstí Cejl a všechny domy na dohled od hradeb,“ stojí na webu akce Den Brna.

Švédský generál Torstenson věřil, že Brno, podobně jako další moravská města se vzdá bez boje. Bránila ho asi pětistovka vojáků, které doplnila přibližně tisícovka měšťanů, tovaryšů, sedláků i studentů. Na ně ve finále útočilo bezmála třicet tisíc švédských žoldáků a jejich spojenců ze Sedmihradska.

Duchovní oporou Brňanů se pak stal páter Martin Středa, rektor jezuitské koleje. „Když jsme táhli na to město, jehož jméno Brno, nikdy nevymažu z paměti, povídali si generálové o zaprodanci jménem de Souches. Sloužil v naší nepřemožitelné armádě a teď byl velitelem města, které jdeme dobýt. Zaslechl jsem i jiné jméno, Středa. Prý přítel de Souches, páter, který má na zdejší lidi velký vliv. Obránci byli dobře připraveni. Začínal jsem tušit, že tohle místo nám štěstí nepřinese,“ zní na úvod vzpomínka přímého účastníka bitvy, vojáka Johansona.

A bylo to přesně tak. Brno se po téměř čtyřměsíčním obléhání ubránilo. I v roce 1645 v den nanebevzetí panny Marie i v sobotu při bojové ukázce na Kraví hoře. Cizácké hordy tehdy ztratily přibližně osm tisíc mužů. Na straně Brňanů byly necelé tři stovky padlých a sto padesát raněných.