V centru u obchodních domů potkávám sedmatřicetiletého Břeclavana Milana Wunsche. I on přijel autem, protože vezl hůře se pohybující matku na polikliniku. A odskočil si na nákupy. „Hodně poslouchám rádio, ale o tom, že je nebo bude den bez aut, jsem vůbec neslyšel," diví se překvapený muž.

„Ale i kdybych věděl, že je dnes v Břeclavi taková akce, stejně bych s maminkou na autobus jít nemohl," zamýšlí se vzápětí. Autem jezdí každý den. Do práce do Hustopečí. „Cesta autobusem je tam zdlouhavá a navíc s přesedáním," popisuje Wunsch své důvody.

Změna? Žádná

Čekám u přechodu, až mě hustý povoz pustí na druhou stranu ulice. Spěchám na autobus městské hromadné dopravy. Normálně jí nejezdím, protože nejsem z Břeclavi.

První, kdo se na mě na zastávce usmívá, je pětašedesátiletá Marie Brhelová z městské části Poštorná.

„Divila jsem se už ráno v autobuse, že po mě nechtěli žádné jízdné. Kdybych jím nejela, tak ani nevím, že se dnes nemusí platit. Vůbec jsem netušila, že Břeclav nějakou takovou akci pořádá. V rádiu jsem to neslyšela a noviny si jdu teprve koupit," vysvětluje důchodkyně.

Náhle vstupuje do našeho rozhovoru její známá obdobného věku. „Já jsem to četla na internetu, ale stejně jezdím všude na kole," usmívá se žena vedoucí jízdní kolo.

A ostatní? Značná část Břeclavanů vlastní měsíční jízdenky nebo používá jízdné integrovaného dopravního systému. A tím pádem je jim vlastně úplně jedno, zda jedou zadarmo nebo ne.

Když se na chvíli rozhlédnu, skoro bych dala ruku do ohně za to, že u břeclavského kostela jezdí aut stejně jako kterýkoliv jiný den.

V autobuse si sedám poblíž řidiče. A ptám se ho, jestli je pro něj dnešní den vůbec v něčem jiný.

„Je to jako kterýkoli jiný den, jezdí hlavně důchodci. Ráno jsem vezl dva školní spoje a teď vozím jen pár cestujících z Charvátské k Tescu. Hromada lidí o tom, že je jízdné zdarma, vůbec neví. Já sám jsem to četl v Radnici," prozrazuje mladý řidič městské linky, který nechce říct své jméno. Proč, to netuším.

„Dopravní situace je dnes zatím dobrá. Uvidíme, jaké to bude později, odpoledne," dodává ještě.

Vystupuji na okraji Poštorné a na zpáteční spoj už se mi čekat nechce. Tak se zpátky vydávám pěšky. Když je ten Den bez aut.