Příležitost, kdy se schází přátelé, celé rodiny 
a dlouholetí známí. I tak může vypadat oslava Mezinárodního dne žen. Je sobota odpoledne a já vcházím do přeplněného sálu v břeclavském Domě školství. K dokonalému návratu do komunistické minulosti tu chybí jen rudé karafiáty a bonboniéry. Místo toho pořadatelé z řad břeclavských komunistů roznáší kávu, perníčky a koláčky.

Při prvních slovech básně 
z úst Ivanky Filipské cítím, jako by mi na záda sedla těžká deka. Báseň graduje a já se těším, kdy konečně skončí. „Až začnou lidé přemýšlet, až vezmou rozum do hrsti… člověčí rozum je navždy pryč… stádo, co mobil má po kapsách… vymyté mozky plavou snáz," recitovala.

Připadám si jako v jiném světě. Jako za minulého režimu. Atmosféra mi připomíná záběry ze socialistických oslav, které znám jen z televize. Všem ženám přichází gratulovat břeclavská kandidátka do Evropského parlamentu Dagmar Švendová.

Mysleli, že se spletli

A co teď? Konečně nastupuje dětský národopisný soubor Břeclavánek, který atmosféru uvolňuje a zpříjemňuje.

Pětatřicetiletý Martin z Břeclavi si nejdřív myslel, že si se ženou spletli sál. „Nevěděli jsme, že akci pořádají komunisté a že tu bude tolik důchodců. Přišli jsme vyloženě jen kvůli vystoupení Břeclavánku. Máme tam totiž syna. Ale připadám si tady jak v osmdesátých letech. A úvodní oslovení soudruzi a soudružky mě opravdu překvapilo," říká udiveně muž.

Místopředseda dětského národopisného souboru Břeclavánek Dušan Fikr je rád, že je na akci pozvali. „Dokonce se mezi některými návštěvníky objevují i slzy. A ten potlesk dětem dodává motivaci. Dnes jich tu je kolem pětatřiceti ze všech tří kategorií, jak muzika, tak malí i velcí," vypočítává po úvodním vystoupení.

Bylo velice pěkné, přitakává i organizátorka akce a břeclavská zastupitelka za KSČM Marta Strušková. „Není to žádná hanba, když se děti spletou. Člověk jim odpustí každou chybičku," usmívá se.

„Mezinárodní den žen slavíme nepřetržitě od roku 1989. Vždy se tu schází kolem sto padesáti až sto osmdesáti lidí. Budeme tu minimálně do pěti hodin odpoledne. I když někteří odchází hned potom, co se rozdá tombola. Ale druzí vydrží," kvituje Strušková.

Za zvuku fanfár, které pouští z kláves nějaký muzikant, pomalu odcházím. Zábava sice teprve začíná, ale tentokrát si ji nechám ujít. Jsem ráda, že jsem konečně venku, v současnosti.