„Mezi námi žije spousta lidí s různým typem postižení. A i oni tvoří nedílnou součást naší společnosti. Jejich život není jednoduchý a je třeba si jich vážit a brát je takové, jací jsou,“ vysvětluje důvod, proč se rozhodli celý jeden den ve škole věnovat problematice postižených lidí, Jana Hlaváčová.

Děti se na začátku celého projektu nazvaného Všichni spolu rozdělily do čtyř skupin a postupně navštěvovaly jednotlivá stanoviště ve škole.

Hned na prvním si mohly vyzkoušet, jaké to je žít se zrakovým postižením. „Vytvořily si dvojice, zavázaly si oči, do ruky dostaly hůl a zkoušely se s průvodcem projít po škole, chodit po schodech, vytáhnout si poslepu svačinu a zkusit kousíček sníst,“ popisuje Hlaváčová s tím, že druhá skupina se vžila do role neslyšících. Tam se žáci pokoušeli odezírat ze rtů, učili se prstovou abecedu a nakonec si vymysleli i vlastní znakový jazyk.

Další skupinka dětí se pokoušela pohybovat nebo si hrát, jako by by měly nějaké tělesné postižení. „ Vyzkoušely si úplně obyčejné házení balonem v kruhu, ale jen s jednou rukou, naučily se techniky psaní jednou nohou, oběma nohama a techniku psaní ústy,“ dodává k vybraným aktivitám. Nakonec děti vyráběly se svými učiteli i panenky, které poputují jejich vrstevníkům s mentálním postižením na Ukrajinu.

Hlavním cílem projektu bylo podle Hlaváčové to, aby si žáci uvědomili, jak se k lidem s různým postižením chovat.