O tom, že jeho úroveň rok od roku stoupá, je Zuzana Pirnerová Kadlčíková přesvědčená. Slyšet to koneckonců mohli i posluchači.

„Koncert jsme přichystali tak, aby se v něm objevily nejoblíbenější skladby, které Virtuosi di Mikulov za ty roky nastudovali. Myslím si, že se nám to podařilo zajímavě a poutavě. Některé ze skladeb, které zazněly, má sbor ve svém repertoáru už od začátku svého působení,“ říká Pirnerová Kadlčíková s tím, že v současnosti čítá sbor na pětačtyřicet členů.

Výjimečnost vidí také v tom, že v něm nechybějí ani zástupci silnějšího pohlaví. „Myslím si, že mít ve sboru tolik mužů, kolik máme my, je vzácnost a vážíme si toho,“ usmívá se sbormistryně, která na koncertě dirigovala více než stovku účinkujících. Jeho vyvrcholením byl výběr z díla Carmina Burana od Carla Orffa.

Jak přiznává, vybírat skladby k nastudování není tak snadné, jak se nezasvěcenému divákovi může zdát. „Od té doby, co u Virtuosi působím, jsem se snažila stavět repertoár tak, aby se úroveň sboru zvyšovala. A musím říct, že tomu tak doopravdy je,“ srovnává Pirnerová Kadlčíková s tím, že na seznamu skladeb Virtuosi di Mikulov se objevují například i spirituálny nebo díla starých renesančních a klasických mistrů.

„Je to rozmanité. Snažím se vybírat tak říkajíc od každého něco. Opomenout ale samozřejmě nemůžu ani dispozice sboru a jeho kvality například co do rozsahu,“ podotýká sbormistryně, která se se členy Virtuosi di Mikulov pouští do stále náročnějších děl.

„Než se skladbami předstoupíme před publikum, což je tak dvakrát do měsíce, alespoň čtyři měsíce poctivě trénujeme. Snažíme se zpívat zpaměti. Nehrajeme jen dvou až pětiminutové skladby. Pouštíme se čím dál více i do větších děl. Například s orchestrem Mladých brněnských symfoniků jsme dělali Svatební košile Antonína Dvořáka. Pravidelně se vracíme i k jeho Te Deum. No a vrcholnou laťku, která nás čeká v červnu, nasadí Requiem od Giuseppe Verdiho, což je náročné dílo nejen rozsahem,“ nechává Pirnerová Kadlčíková nahlédnout pod pokličku plánů úspěšného sboru.