Starému umění miniaturizace stromů a jejich pěstování se věnuje zhruba čtyřicet let. „Dělal jsem dříve i výstavy, ale později jsem od toho upustil. Když mi zakvetla lípa, tak mi ji nějaký návštěvník pravděpodobně ošetřil herbicidem a lípa mi potom uschla," vzpomíná muž.

Od té doby má početnou sbírku bonsají jen na své zahradě. „Nevím, kolik mám přesně druhů. Některé jsou dělané přesně podle přísného japonského stylu. Specializuji se hlavně na krajinky nebo na takové menší bonsaje. Těm se říká mame, znamená to dítě. Mám jich asi kolem osmdesáti," počítá Břeclavan, pod jehož rukama vznikají i různá řezbářská díla.

Když sochař vidí, že bonsaj není ve stoprocentní kondici, tak ji zakope do volné půdy. „Nechám ji zregenerovat třeba dva roky a pak ji zase přesadím zpátky na misku. Za ty dva roky se moc nerozroste. Nejvíce jim člověk může ublížit nadměrnou péčí. Zalévám je pravidelně, staráme se o ně i s manželkou, ale jinak si ty rostliny poradí hlavně samy," zdůrazňuje zapálený pěstitel.

Za ta léta už zná i různé vychytávky. „Na to si ale každý musí dojít sám. Když se tomu člověk věnuje, tak může dosáhnout výsledků. Rostlinka se naučí žít z mála. Hlavně se do toho musí dát srdce. A ne je pěstovat jen pro obchod," ví Fröhlich.