Měla totiž premiéru jako manažerka absolventského projektu v Divadelním studiu Marta. Inscenace Jedno jaro v Paříži, v němž se představil absolventský ročník muzikálového herectví, se setkalo s velkým ohlasem i díky ní. Nyní ji čeká úkol nejtěžší. Totiž obhájit projekt k bakalářské práci před komisí.

„Opadl ze mě sice stres, ale ten shon a zkoušení mi už zase trošku chybí. Zajišťovala jsem totiž veškerou dokumentaci, organizovala zkoušky, komunikovala s vedoucími studia, starala se o propagaci inscenace a samozřejmě se snažila stmelovat tým,“ usmívá se Kovaříková, jež měla podle svých slov vztah k divadlu odnepaměti.

„Divadlo bylo dlouhá léta mou velkou zálibou. Nejprve jsem studovala sociologii a politologii. Láska k divadlu však převládla a proto jsem toho po necelých dvou letech zanechala,“ vypráví mladá žena.

Jak dodává, byla by byla ráda, kdyby se jí divadlo a lásku k němu podařilo dovést i do jejího rodného města.

„Divadlo ve Velkých Pavlovicích, to je velká otázka. Z mého pohledu není k dispozici zcela vyhovující hrací prostor a technické vybavení. A navíc divadlo tu nemá moc vybudovanou tradici,“ krčí rameny zamyšlená studentka.

Podle jejích slov by bylo potřeba začít zcela od základů. „Pomalu by se sem mohla přivážet méně náročná představení. Řádně bychom je museli propagovat a postupně si začít vychovávat diváky. Pomohlo by třeba i založení ochotnického spolku. Ale to není záležitost několika dní, ale i třeba několika let,“ říká zkušeně Kovaříková, která měla možnost za krátkou dobu u divadla potkat množství zajímavých lidí.

„Nejvíce mi dalo setkání s Evou Gorčicovou, která hraje v Jednom jaru v Paříži. Dlouhá léta byla členkou brněnského městského divadla. Čiší z ní úžasná inspirativní energie,“ rozplývá se třiadvacetile­tá žena.