Jsem mládě a komunistický režim si pamatuji jen velice matně. Podrobnosti znám jen díky rodičům, prarodičům, televizním dokumentům a hodinám dějepisu. A jsem za nedostatek zkušeností s tou zvrácenou dobou ráda. Nemám v sobě alespoň hořkost, která v mnohých lidech zůstala poté, co přišli o svůj majetek, blízké a vlastní důstojnost. Mnozí z nich se dodnes soudí jako Cyril Michalica. Nedivím se jim. Kdyby mi někdo šlapal po tom, co je mi nejbližší, bránila bych se zuby nehty. Možná bych i zapálila nějaký ten stoh. Díky bohu, že dnes nic takového dělat nemusím.