Auto, s nímž se vraceli z mistrovského utkání, skončilo při projíždění zatáčky mimo silnici a narazilo do stromu. V nemocnici skončili také dva chlapci, kteří s nimi ve voze cestovali.
Kamarádi a spoluhráči z tenisového oddílu nyní na podporu pozůstalých rodin a malých pacientů, kteří se zotavují z následků nehody, vypsali veřejnou sbírku na portálu Donio. Nese název Poslední míček pro děti a má být malou náplastí na velké bolístky Lucince, Adélce, Zuzance, Johance, Libušce a Kryštůfkovi.

Prvotní myšlenka pomoci vzešla podle předsedy oddílu Pavla Gajana od Jiřího Vráblíka, extraligového hráče stolního tenisu původem z Mikulova. „Když jsme informaci o tragédii zveřejnili na sítích, začali nám psát stolní tenisté z celé republiky. Nabízeli pomoc, podporu a vyzývali nás, abychom se na ně obrátili, pokud bude cokoli potřeba. V tu chvíli Jirku napadlo uspořádat benefiční utkání. To se uskuteční 9. prosince. Ruku v ruce s tím pak přišla myšlenka na uspořádání veřejné sbírky,“ přibližuje Gajan.

Čtyři z dětí, dva zranění chlapci a dvě dcery tragicky zemřelých sportovců, jsou členy mikulovského oddílu. „Rodiny známe osobně. Nevíme, do jaké míry jim pomohou pojišťovny a víme, že každá koruna bude nyní potřeba. Sbírka cílí také na to, abychom děti podpořili dál v jejich sportovních úspěších. Stolní tenis není nejlevnějším koníčkem co se vybavení týče, ale také třeba nejrůznějších soustředění. Budeme rádi, když nám lidé pomohou jim alespoň trošku v těžkých chvílích ulevit,“ říká se smutkem v hlase předseda klubu.
Ví, o čem mluví. Mladí mikulovští stolní tenisté objíždějí turnaje jak krajské, tak i republikové. Zapojení jsou do všech soutěží, které se hrají na Břeclavsku.

Když vzpomíná na své zesnulé kamarády, tak s respektem a vděkem. „Ludvík byl dobrosrdečný člověk. Rád se účastnil i akcí mimo halu a utkání stolního tenisu. Jako učitel na základní škole měl blízko i k muzice. A nikdy s sebou nezapomněl vzít svoji kytaru. Pokaždé se tedy zpívalo a hrálo. Stolní tenis měl moc rád a kdykoli mohl, byl v tělocvičně a pomáhal s dětmi,“ vypráví zarmouceně Gajan.
Pro každou srandu byl i Marek. „V hale byl prakticky nonstop, pokud mohl. Na tréninky brával i svého malého dvouletého synka. S nadsázkou se dá říct, že se tam naučil chodit. Běhával kolem stolu a už tak malý držel pálku v ruce. Oba chlapi nám budou obrovsky chybět. Rádi jezdili na superligu, na extraligu i mistrovství republiky. I když třeba zrovna sami nehráli, chodívali nás podpořit na každý domácí zápas. A bylo jedno, jestli hráli dospělí nebo děti. Stolním tenisem prostě žili,“ vzpomíná předseda oddílu.