Koho ve filmu hrajete?

V první povídce, kterou točíme právě teď, hraji docenta z Prahy, který přijede se svojí mladou ženou za jejími rodiči. Problém je v tom, že jsou stejně staří jako on. A tím vznikne radostný konflikt. V druhé povídce, která se jmenuje Cyklostezka, hraji osamělého vinaře, který mezi vinohrady provozuje milovaný sport. Nejvíc ho zajímají krásné ženy, které kolem něho jezdí na kolech. Třetí povídka, která se jmenuje Indiánské víno, je to příběh o vinaři, kteří má existenční starosti. Se sousedem přijdou na spásnou myšlenku, že by mohl prodávat něco, v čem by bylo víno jako základ. Jde o reklamní tahák, který přiláká nejprve ženy, potom muže a nakonec i zvířata.

A co to je?

To prozrazuje název povídky. Indiánské víno.

Navštívil jste už během natáčení nějaký sklípek?

Tady se ani nedá sklípek nenavštívit. Téměř každý den se objeví nějaké pozvání. Byl jsem tady už na obhlídkách, takže vím, že jsou tady lidé skutečně srdeční, milí a strašně rádi se pochlubí tím, co vypěstovali. Příležitost napít se dobrého vína tady je.

Máte tedy nějakou oblíbenou značku nebo odrůdu?

Mám rád sušší a polosladká vína. Přes léto dávám přednost bílému vínu. Mezi oblíbené odrůdy patří Ryzlink rýnský, Irsai Oliver nebo Rulandské.

Máte na Břeclavsku přátele nebo rodinu?

Mám přátele v Rakvicích, konkrétně vinaře Pavla Bindera. Byl jsem u něj na návštěvě mockrát. Nejenom proto, že je to dobrý kluk, ale i protože dělá výborné víno. Mám na jižní Moravě i na Břeclavsku mnoho přátel. Všechny je jmenovat nestačí.

Jak se vám spolupracuje s režisérem Zdeňkem Zelenkou?

Dobře se známe. Tohle je naše už několikátá spolupráce. Už jsem s ním pracoval i na povídkovém filmu na téma lázně. A klape nám to spolu.

Kdy ten povídkový film uvidí diváci v televizi?

Třiadvacátého prosince v osm hodin večer.

Jak vnímáte čas na Moravě?

V Praze je to všechno hektické a uspěchané. Když tam přijedu, čeká mě po hodinách rozdělený časový plán a nezastavím se. Kdyžto tady dotočíme svůj denní program, který je sice dlouhý, ale po osmé hoidně večer máme volno. Musím se sice připravovat na druhý den a učit se texty, ale prostor na posezení v přátelském kroužku je každý večer. V téhle povídce hraji se svým spolužákem Sváťou Skopalem a v další s druhým – Pavlem Zedníčkem. Sváťa Skopal kdysi v Pavlově postavil domek a Pavel Zedníček mu s tím pomáhal. Takže když se večer vracíme do Pavlova, kde jsme ubytovaní, tak tam máme za kým zajít.