Proč je podle vás horská turistika v poslední době tak oblíbená?
Začíná to být trend doby. Spousta hor je dostupná, cesty v průvodcích značené. Zázemí horských chat umožňuje delší treky, také je více nabídek různých agentur zaměřujících se na organizování akcí tohoto typu.
Kolik stojí taková základní výbava?
Já začal cestou, co je dostupné pro normálního smrtelníka. Vlastně jsem se chtěl přiblížit těm co byli průkopníky zlézání vysokých hor. Neměli takové možnosti jako my a patří jim obdiv. Nakonec jsem i já podlehl částečně době, ale stále nemám to nejlepší, co je k dispozici. Takže otázka ceny za výbavu je dle finančních možností. Pro orientaci by deset tisíc korun mohla být startovací částka. I když jen v této hodnotě lze třeba pořídit Goretex bundu. Za mě doporučuji nebrat ohled na peníze při výběru kvalitní obuvi a rukavic.
Co vás na zdolávání vrcholů baví?
Každým zdolaným vrcholem jsem posouval svoji výzvu. A to je adrenalin. Přemýšlet, jak se tam nahoru dostat. Připravit se. Příroda je nejčistší prostředí pro duši. Jen se soustředíš na ten správný krok, kam šlápneš. Absolutní vypnutí mysli nad věcmi, co zůstaly tam dole pod tebou.
Máte kopec, který je vaší srdeční záležitostí, takový, kam se rád vracíte?
Neváhám ani minutu. Jsou dva. Lysá hora a naše Pálava. Dvě mohyly, které jsou se mnou hluboko propojeny.
Vybavujete si okamžik, kdy jste měl o sebe největší strach? Kdy a kde to bylo?
O sebe jsem strach neměl, ale o ty, co na mě čekali doma. Mont Blanc 28. června 2016 při sestupu z vrcholu ve Velkém kuloáru. Uprostřed jsem zůstal na zamrzlém balvanu, kde jsem si zasedl opěrnou nohu. Mačka se neměla jak zaříznout, a přede mnou asi dvoumetrový sněhový schod. Nebyla možnost, jak se zapřít, a pode mnou sedm set metrů propast. Samozřejmě bez jištění. Musel jsem skočit a doufat, že cepín správně zaseknu. Kdyby povolil, nebo se urval sníh… Během několika vteřin proletěla spousta myšlenek. Těžká chvíle.
Který z vašich výstupů byl nejnáročnější a proč?
Každý výstup je odlišný. Alpy, Pamír, Ekvádor znamenají silný zážitek. Nejvíc si ovšem cením výstupu na Elbrus (5642 m). On je to obyčejně choďák, ale pokud je silný vítr, mlha, ve které nejdou vidět praporky značící cestu a nahoře je minus třicet, tak je to obrovský morál vyjít. Někteří to odnesli omrzlinami. Třináct a půl hodiny poctivé dřiny, a při tom výhledy nula. V ten den stálo na vrcholu jen pár vyvolených.
Jak se se strachem při výstupech vyrovnáváte? Máte na to nějaký recept, jak překonat kritická místa, a přitom zachovat chladnou hlavu?
Každý má strach a je to v pořádku. Kupodivu já ho mám spíš, když si představuji, kam chci vylézt. Vše opadne dotekem s horou. Je to jako spojení tvrdé horniny s přilnavou hmotou. A když náhodou je slabá chvilka, snažím se ji rychle přejít myšlenkou na něco jiného. Funguje to. Hlavně nesmí přijít nejistota. V neposlední řadě se snažit o správná rozhodnutí. Měl jsem na ně štěstí.
Kam se chystáte v nejbližší době?
Tento rok nám moc nepřeje, takže bereme, co je dostupné. Nedávno jsme byli s kamarádem na bájném Olympu, který je součástí společného projektu HMES – nejvyšší hory evropských států.
Máte nějaký vysněný vrchol, který byste chtěl ještě v životě zdolat?
Na začátku byl Gerlach, postupem času jsem proměnil výzvu v poznání sám sebe v zóně smrti, což je dostat se do výšky osmi tisíc metrů. Nejde o vrchol, ale o ten pocit poznání, o kterém vyprávějí legendy horolezectví.
Máte nějaké motto, kterým se na horách řídíte?
Dostat se na vrchol je možnost, vrátit se zpátky dolů povinnost.
Co byste doporučil začátečníkům, kteří se chystají na svůj první větší výstup?
Zvážit reálný cíl. Příprava začíná doma. Neboj se otočit třeba pár metrů od vrcholu. Není to ostuda a dostaneš druhou šanci. Při špatném rozhodnutí už nemusí nic přijít. A to poslední, zkusit si najít správné parťáky, na které se můžeš spolehnout, a oni na tebe.
