Na oprášení dřívější zašlé slávy jich aktuálně čeká čtyřiadvacet. „Jedná se o nemovitosti, které v minulosti sloužily provozu železnice například jako kanceláře, dílny, sklady, sociální zařízení pro zaměstnance železnice či přepravce, kteří zboží po železnici převáželi,“ přiblížila mluvčí Českých drah Vanda Rajnochová.

Některé z těchto nemovitostí jsou již roky nevyužívané a chátrají. „Jsou tedy ve stavu, který před jejich dalším využitím vyžaduje opravy,“ potvrdila Rajnochová.

Nabízené nemovitosti
-
Blanensko (Velké Opatovice, Blansko, Letovice)
- Vyškovsko (Bučovice, Holubice, Velešovice)
- Znojemsko (Znojmo, Moravský Krumlov)
- Hodonínsko (Bzenec, Čejč, Hodonín, Veselí nad Moravou, Moravský Písek)
- Břeclavsko (Břeclav, Podivín)

Zájem lidí o tyto nemovitosti je podle mluvčí různý. „Odvíjí se zejména od toho, jak lze prostory využít ke komerčním účelům a také od místa, kde se nacházejí. Ve větších obcích je zájem vyšší, především pak o skladové a výrobní prostory,“ uvedla.

Areály či budovy, které se nehodí k pronájmu, a které České dráhy nepotřebují, pak zpravidla nabízí společnost k prodeji. Jejich vlastníky se pak nezřídka stávají i obce. „V poslední době jsme s některými obcemi v Jihomoravském kraji skutečně podepsali kupní smlouvy,“ potvrdila mluvčí.

Na podobnou šanci čekají také v Hevlíně na Znojemsku, kde zvažuje obec koupi zrušené trati i s budovou nádraží. Poslední motorový vlak přijel do Hevlína v roce 2010. Od té doby je trať pustá. „Stát nyní prodává nádraží s tratí jako celek za nějaký milion a půl. Zastupitelé jsou předběžně rozhodnuti, že ji koupíme. V budově nádraží bychom chtěli mít muzeum,“ přiblížil před časem starosta Hevlína Antonín Pichanič.

Některé nemovitosti v blízkosti železnic měly zase ustoupit potřebám rozšiřování vlakových tratí. Nejinak tomu bylo také v Blažovicích. Drážní domek, ve kterém bydlel Libor Procházka s rodinou téměř čtyřicet let, měli zbourat. A to kvůli rozšíření na trati z Přerova do Vyškova. „Mělo k tomu dojít v roce 2013. Už tehdy mi bylo jasné, že se to dělat nebude. A měl jsem pravdu. Nad budovou výpravní stanice jsme měli krásný šestipokojový byt. Máme na toto místo pěkné vzpomínky, vychovali jsme tam s manželkou všechny čtyři dcery, ani vlaky nám nevadily. No a dneska tam už není nikdo. Dům pořád stojí a chátrá. Zajímavé bylo, že když jsme se vystěhovali, budova dostala novou střechu. Nechápali jsme, proč, když ji měli v plánu zbořit,“ kroutil hlavou Procházka.